To máte redukční převodovku, uzamykatelné diferenciály, odpojitelné stabilizátory, navijáky. Pak také nájezdové úhly, přechodové úhly, úhly náklonu, křížení náprav. Do toho pařezy, bláto, brody a kamenité srázy. Projedu to, pane Lorenc? Tohle vše a mnohem víc obnáší jízda v terénu, řidičská disciplína zcela odlišná od broušení okresek nebo smykování na okruzích. A jako odkojenec asfaltem nic z toho samozřejmě důvěrněji neznám. Za náročný terén považuji polní cestu, a když naprší, tak si obvykle raději počkám, až také uschne. Proto jsem mírně znejistěl, když mi Radek Macál ze Special Services nabídl svezení v Rubiconu, nejdrsnější a pro těžký terén připravené verzi americké legendy Jeepu Wrangler. Kdybych měl jasnější představu, do čeho jdu, nebyl bych mírně nejistý. Spíš pořádně vystrašený. Pověsím to někde? Nebo to někam zahodím? Přijímáme sázky, vážení!

Pozoruji blankytně modrou oblohu a po ní klidně plující bílé beránky mraků. Tamhle dokonce letí dopravní letadlo a nechává za sebou kondenzační stopu přímou jako pravá americká interstate highway. Tenhle nádherný výhled by jinak působil velmi idylicky, kdyby zcela nenaplňoval plochu čelního skla auta, na jehož sedadle spolujezdce právě sedím. A hned na to vidím oknem zase jenom přímo na zem, na hliněnou stezku, která rozděluje plochy s divoce rostoucí zelenou trávou, z níž bují vzrostlé keře a stromy. Zdá se, že světu momentálně došly horizonty, kterými by mohl oblažit náš výhled z vozu. Taky to se mnou dost hází, slyším hromování motoru a různé povrzávání a otevřeným oknem si pro mě každou chvíli sáhne šlahoun nějaké nezkrotné rostliny. Kabinou navíc prostupuje všudypřítomný prach, kterého už mám plnou pusu, nos i oči. Tuším, že by i pobyt v pouštní bouři mohl být přívětivějším zážitkem.

Vlastně to připomíná velmi ošklivé déjà vu – další ochutnávka pravé Ameriky od Special Services a další neodbytný pocit, že jsem na špatném místě ve špatný čas. Tentokrát ale nejde o poklidné plutí ulicemi houpavým korábem, nýbrž drásání opravdového terénu, který by moderní SUV vyděsil k smrti. Rubicon je pravověrný offroad a jako takový se náročným výzvám dokáže postavit čelem. Třeba tomuhle desetimetrovému padáku pod úhlem snad šedesát stupňů, na který si netroufám ani vstoupit, abych ho nesjel po zadku dolů. Tady by už snad kapituloval i kamzík a takhle vysoké auto by ho mělo sjet jinak než v kotoulech? A přesto mi před chvílí majitel auta a pro dnešek i offroadový instruktor ukázal, že je to pro auto hračka, i když já v tu chvíli visel na bezpečnostním pásu a připadal si jako při volném pádu. Stojím na hraně svahu a koukám dolů. Nesnáším horské dráhy, žaludek se mi zvedá i na houpačkách. Skutečně uvažuji, že se seberu a půjdu pryč. Byla by to ostuda?

To by tedy byla a pořádná! Takže se donucen okolnostmi odhodlávám k hrdinskému činu a sedám za volant. Tedy, sedám, škrábu se za něj. Ocelový boční nášlap je někde nad úrovní mého kolene, žádné madlo po ruce není, tak se rukou držím volantu a doufám, že ho v Toledu pořádně přišroubovali. Ačkoliv při tom výstupu připomínám artritického horolezce po mrtvici a hlavou se mi honí představy o jeřábu nebo alespoň žebříku, při troše cviku se dá do vyvýšené kabiny Rubiconu nastupovat snadno a elegantně. Dokonce ani gymnastický trénink k tomu není třeba. Uvelebuji se v sedačce ve vzpřímené poloze, velkým klíčkem startuji velký motor a auto se při tom mírně otřese. Tou menší řadičkou přepínám na pohon všech kol s redukovanými převody, dlouhou řadičkou řadím dvojku a rozjíždíme se. Velmi pomalu, obezřetně a s přískoky. Jednak nejsem dost opatrný se spojkou, dále i proto, že uzamčené diferenciály si moc nerozumí s plným rejdem natočení kol.

A ano, skutečně se rozjíždíme na dvojku, protože vidlicový šestiválec EGH o objemu 3,8 l má dost síly, aby jedničku potřeboval pouze v krizových situacích na plížení těžkým terénem. Vlastně se na dvojku naprosto samozřejmě rozjede i bez redukce, s redukcí dokonce i na čtyřku. Konkrétně se tu bavíme o 202 koních a 321 Nm, Rubicon ročníku 2012 má dokonce 285 koní a 352 Nm, přestože má motor Pentastar o dvě deci objemu méně. V Evropě je k dispozici i se čtyřválcovým turbo dieselem 2,8 od VM Motori, kterému nechybí zátah, ale je méně kultivovaný. A samozřejmě neburácí tak chlapácky jako šestiválec. V praxi se s oběma motory jezdí za 12 až 15 litrů, volba by tedy měla být jasná.

„Vlastně to není nic složitého, do kopce stačí mít dost plynu. Ale ne zase moc, abyste za zlomem neletěl dál,“ instruuje mě Radek Macál. Začínáme na menších svazích, které Rubicon polkne jako malinu. Držím se pevně volantu a co nejcitlivěji pracuji s plynem, protože za zlomem je lesík, který by sice Jeep dokázal letmým průletem snadno pokácet, ale na lesnickou práci tu dnes nejsme. „Dívejte se hodně před sebe až za zlom, volte si trasu daleko dopředu,“ nabádá mě Radek. Sedím skutečně vysoko a přes kapotu nevidím nic, co je blíž než metr a půl daleko, takže je skutečně potřeba číst trasu a ukládat do paměti. Přes zlom je to zcela naslepo, orientuji se jen podle korun stromů. Cesta dolů je mnohem snazší – dopředu je lépe vidět a rychlost sjezdu se snáze kontroluje. Hodně toho odbrzdí sám motor, brzdy nejsou skoro ani potřeba. Jen pro mou jistotu. Mírně pookřávám, zatím to jde dobře.

Rodina modelů Wrangler, jehož historie navazuje na nezapomenutelný válečný Willys, se rozrostla aktuální generací JK vyráběné od roku 2007 již na tři kousky – základní Wrangler, luxusnější Saharu a čistě offroadově zaměřený Rubicon. Právě u Rubiconu dostanete ve výbavě terénní nezbytnosti jako redukci převodů, uzamykatelné diferenciály nebo elektronicky odpojitelný stabilizátor přední nápravy. Průchodnost Rubiconu je díky tomu skutečně excelentní. Základní verze má pod diferenciály 24 cm světlé výšky, v našem případě tuto hodnotu ještě vylepšují osmnáctipalcová kola s obřími pneumatikami 295/70 R18 a zákaznické vylepšení s přizvednutím o dva a půl palce. Caterham se pod něj nevejde, ale takový násep a železniční trať na něm nepředstavují žádný problém.

Tak ještě boční náklon – pomalu traverzuji s Rubiconem ve svahu. Úhel je stále hluboko pod možnostmi mocného Jeepu, ale stačilo by to přepísknout s nájezdovou rychlostí a zákeřně vystupující kořeny a kameny by mohly auto nakopnout a dopřát nám tak válení sudů s efektně odletujícími plasty a plechy. Už se cítím natolik jistý, že trénuji i zastavení ve svahu a opětovné rozjetí. Krouťák motoru je tak mocný, že auto v kopci drží i na spojce na volnoběh, aniž by to motor vzdal a potupně chcípl. Není problém se uprostřed sjezdu zastavit a snadno si ho vycouvat zpátky. Základy pro malé kluky už mám za sebou, je čas na svahy pro dospělé.

Dolů je to vždycky horší. Hledím do dáli, pevně svírám volant a připravuji se na krok do neznáma.  Pomalu následuji vyjeté koleje mizející v hloubce pod námi, čumák se prudce sklání dolů a už pomalu klesáme do údolí, stačí jen mírné korekce volantem, zbytek zařídí gravitace. Na dně se otáčím a psychicky se připravuji na výstup druhým prudkým padákem zpátky nahoru. „Důležité je zase mít dost plynu. Kdybyste to napoprvé nevyjel, pomalu na brzdách sjíždějte pozpátku dolů a korigujte volantem, abychom jeli přímo. Problém by nastal, jen kdybychom se stočili bokem,“ radí mi trpělivě Radek. Hlavou mi proletí záznamy z offroadových závodů, kde speciál pod plynem vylétne z trati a kotouly si to dá zpátky dolů. Tak přesně takhle ne. Osměluji se a dupu na plyn, motor temně zahučí a... nakonec je to celé daleko jednodušší, než jsem si myslel. Příval síly šestiválce se zdá nekonečný, obrovské gumy se zahryzávají do svahu a rvou z něj kusy hliněného podkladu v jednom velkém prašném oblaku a Rubicon se nezastavitelně prokousává neschůdným terénem jako rozlícený dav vesničanů s vidlemi a pochodněmi na návštěvě v hradu doktora Frankensteina.

Radek Macál mi ještě ukázal, že to, kam jsem si troufal jen s redukcí a pohonem všech kol, zvládne Rubicon hravě i jen jako zadokolka. Rubicon se prostě vyhrabe kamkoliv, sebevědomě se postaví jakékoliv výzvě. Dokonce i naprostému amatérovi ochotně usnadní první krůčky v terénu a dopřeje mu pocit jistoty a bezpečí. Jak hrozivý se celý offroad zážitek zdál z místa spolujezdce, za volantem jsem ho vnímal samozřejměji. Mozek je v tu chvíli zaměstnán řadou nutných činností a úkonů, že už nezbývá čas na strach. Možná je to i tím, že mám volant v ruce a připadám si, že situaci kontroluji. Rozhodně ale nejvíc sebejistoty dodá, když vám někdo zkušený ukáže, kde jsou limity auta, co vše si s ním můžete dovolit. Po takové zkušenosti se vám změní myšlení – co takhle vzít to zkratkou po poli? Nebo to střihnout po cestách přes les? Samozřejmě v rámci mezí slušného chování. Žádné chodníky, žádné proražené živé ploty.

Konečně trocha klidu, vracíme se do města. Obrovská kola s terénním vzorkem překvapivě vůbec nehučí, Rubicon umí cestovat i na dlouhé vzdálenosti. Prodloužená verze Unlimited snadno pojme celou rodinku i s pořádnou bagáží, navíc utáhne i návěs s autem. Klidně i přes pole, když je potřeba. Pozice za volantem je dost vzpřímená, výhled z auta trochu připomíná tank a palubní deska je ryze účelová, ale ne natolik, aby připomínala továrnu na plasty zdecimovanou frontálním vojenským útokem. Občas někde vykoukne nezakrytý šroub, panty dveří jsou klasicky zvenku, tlačítko u kliky musíte mačkat oběma rukama a kapota má venkovní jištění. Vlastně se tenhle utilitární charakter velmi hodí ke stylu, jakým si Jeep umí podrobit náročný terén. Cestovní pohodlí není nijak slavné, právě proto ale dokáže Rubicon takové nevídané věci v terénu, ale komfort lze srovnat třeba s prkenným BMW v M paketu. Jen s nějakými těmi vrzavými zvuky navíc. Přeci jen je tohle auto spíš užitkové než luxusní. Na druhou stranu nabízí odnímatelný hardtop pro střechu i zadní část kabiny, dokonce i dveře jdou vysadit z pantů, takže si Rubicon můžete překopat na plážovou buginu.

Trochu se bojím, jestli se vejdeme do pruhu mezi dvě auta. Také asi poprvé koukám módním SUV a dodávkám přes střechu. Vedle nás zastavuje eskový Mercedes a majitel obdivně zírá. Jistě ho sžírá, jak malý, nevýznamný a zranitelný si vedle nás připadá. Ptám se Radka, jak je s autem spokojený. Jeho Rubicon už má natočeno bezstarostných 60 tisíc a možná je čas na změnu, ale netuší, za co by ho mohl vyměnit. Defender je moc archaický, géčko od Mercedesu nesmyslně drahé a pomineme-li Hummer H2 s u nás dost pochybnou image, nic nedokáže nabídnout takovou kombinaci schopností jako tenhle ultimátní Jeep. Je prostě nenahraditelný. Po dnešní zkušenosti to naprosto chápu. Má nějaké chyby? Snad interiér by prý mohl být širší. A ještě jedna drobnost – chtělo by to jiný motor. Víc síly, více charakteru, víc zvuku. Takže je tu jediná možná volba. Osmiválec, pochopitelně.

foto: Jan Svoboda

Za spolupráci a zapůjčení vozu děkujeme společnosti Special Services.

"Baví nás, když vás to baví" Takové je nesobecké motto firmy Special Services z Hradce Králové specializující se na dovoz aut z USA. Funguje již od roku 1998 a dováží auta všeho druhu – nová, historická a speciální. Sníte o klasickém Caddilacu? O starém Mustangu nebo Chargeru? Nebo byste snad chtěli nový Challenger nebo Rubicon? A co takhle Cobru? To všechno vám u Special Services rádi ve státech vyhledají, dovezou, zrenovují či upraví a dodají až před váš dům naprosto bez starostí a se zaručenou kvalitou. Není čas splnit si váš americký sen? Je vzdálený jen jedno kliknutí... www.SpecialServices.cz