Hlavice manuální řadičky v Civicu má zvláštní tvar – místo obvyklé koule vsadila na válec, který trochu hůř padne do ruky. Vlastně tak trochu připomíná hrdlo vinné lahve, což odpovídá, protože stejně jako ona také přináší opojné zážitky – má nádherně mechanický chod a jasně definované dráhy, přesto to není nudná klikačka, vyžaduje přesnou a rozhodnou ruku. Hlavně ale ovládá báječný motor.

Nová foukaná patnáctistovka se vážně povedla (což je dobře, protože je to pro sedan jediná volba; hatchback můžete mít ještě se skromnějším 1,0 turbo) a potvrzuje motorářskou zdatnost inženýrů Hondy (i když to podle posledních výsledků F1 moc nevypadá). Po nastartování ji skoro neslyšíte, při běžné jízdě si jen ševelí a jemně se vytáčí ke dvěma tisícům, kde už má posbíraných všech 240 newtonmetrů, na kterých můžete svižně plout. A přitom se spokojí s nějakými šesti litry paliva.

Přišlápněte ale plyn o něco víc a motor zavrčí, turbo se roztočí a povolá do akce všech 182 koní, které dokážou pěkně pelášit. Nejčastěji ale budete držet motor ve středním pásmu, kde má dost síly a dodává ji bez známek námahy – a právě k tomu se vám bude hodit ten bryskní manuál. Vedle něj najdete v Civicu i skvěle rozmístěné pedály a dobře vyvážené řízení, vše podle typicky zodpovědného japonského inženýrského stylu, takže vám nic nezkazí radost z vymetání zaprášených okreskových vinglů.

Přední náprava skvěle drží stopu, nová zadní víceprvková ji velmi ochotně následuje a i ve vysokém tempu. Nerozhodí ji vážně vůbec nic – hrboly, utahující se poloměry ani přenosy hmoty v esíčkách. Za tuhle vyspělost však platíme tím, že na povolení plynu v zatáčce reaguje pouze nahrbením…

To však vůbec nevadí, protože ke konzervativnějšímu sedanu se přeci jen víc hodí umírněnější tempo. I když totiž podvozek předvádí naprosto perfektní kontrolu a sebejistou stabilitu, víc zaujme příjemně houpavou komfortní charakteristikou a ukázkovou poddajností (taky tu nikdo neblbnul s nízkoprofilovými šlupičkami nazutými na obřích ráfcích). Tohle je bez diskuze nejpohodlnější auto v segmentu a byla by škoda si ho nevychutnat.

Pohodu na palubě podporuje i skvělé odhlučnění, komfortní sedačky a systém SENSING (kromě zajišťování městské bezpečnosti detekcí možných kolizí a nouzovým brzděním zastává i funkci adaptivního tempomatu a udržování jízdy v pruhu) v základní výbavě všech verzí (!!!), takže vás ani ty nejdelší cesty nebudou otravovat ani vyčerpávat.

Vlastně trochu by vás mohla otravovat méně přehledná palubka s infotainmentem, který sice oproti minulé generaci představuje posun vpřed , ale za konkurencí pořád zaostává. Ani výrazný design nemusí sednout každému, ale když zrovna nezvolíte kontrastní provedení s nepřehlédnutelnými oranžovými prvky (jako jsme měli u hatchbacku TESTovaného ZDE), dokáže vyznít i poměrně decentně. Rozhodně má v sobě dost odlišnosti, aby vás nenudil, i reprezentativnosti, která se k sedanu hodí.

Sedan tak působí docela jinak než hatchback – jako by Honda vyrobila dvě vizuálně skoro totožná, ale charakterově dost odlišná auta, jedno pohodové, druhé sportovní. Obě verze však nesou společné prvky správné Hondy – technickou propracovanost, uživatelskou přátelskost a hlavně je obě vážně radost řídit!

Foto: Jiří Čermák

Technické parametry vozidla Honda Civic sedan 1,5 VTEC turbo: