foto Driversweb.cz

Globální auto – průšvih odsouzený k neúspěchu

Datum článku: 24.6.2013 | Autor textu: Martin Jánský

Jedno auto pro celý svět je nejnovější úsporný recept. Automobilky však mohly ušetřit miliardy dolarů, kdyby s tím nejdřív přišly za námi. My totiž přesně víme, proč to nikdy nebude fungovat.

Nesnáším americké talkshow. Patetické příběhy, spousta přeslazeného tleskání, objímání a pláče. Dost pitomé jsou taky francouzské komedie, hodně kecání a žádný děj. Nebo japonské filmy, kde se obvykle divokou gestikulací a intonací připomínající nejhorší úder tajfunu vyjadřují banality typu: „To snad ne, zase se mi utrhl knoflík na kimonu.“ Nechutná mi sushi, nejím hmyz a hlemýždě bych se ani nedotkl, natož abych ho dával do pusy. Stejně tak nerozumím arabské driftovací kultuře, ruské přeplácané architektuře a vyjít do pražských ulic oblečený jako Ind, propadnu se hanbou. Asi nejsem dost multikulturní. Musím být?

Každý národ je prostě jiný, má svá specifika – jazyky, náboženství, uvažování, zvyky, typické charakterové vlastnosti, potřeby, chutě a vkus. Proč si teď najednou automobilky myslí, že celý svět sjednotí stejná auta? Proč by se Číňanovi, Rakušanovi, Mexičanovi a Senegalci měl líbit ten samý design, když se neshodnou ani na tom, čím se jí oběd? Za vším samozřejmě hledejte snížení nákladů automobilek. Návrh, výroba, absolvování všech testů a všelijaké homologace jsou dost drahé položky. Vyvinout a vyrobit jen jedno auto je samozřejmě zásadně levnější, než jich mít hned několik pro každou tržní oblast. Zní to jako geniální nápad a snadná cesta k ušetření miliard dolarů. Až na to, že to nefunguje.

Každý si může své vlastní globální auto vyfouknout z bublifuku

Chcete příklad? Poslední Nissan Micra – propadák. Nový Mitsubishi Outlander – propadák. Třetí generace Focusu – ne přímo propadák, ale odbyt je výrazně horší než u těch dvou minulých. Design prostě prodává! A protože jsou všechny národy jiné a mají jiný vkus, globální auta nesmí urazit žádný z nich, takže jsou... naprosto nijaká. Podívejte se na Mitsubishi Mirage (eh, ono se to vlastně už přejmenovalo na Space Star... velmi NIJAKÉ, gratulujeme!), toho matného nástupce Coltu, a uvidíte dokonalý příklad auta bez designu. Není ani pěkné, ani ošklivé. Je to prostě jen vzduchová bublina shodou okolností ve tvaru auta. Nedovedu si představit, že se na něj někdo podívá a řekne: „To je pecka, to chci!“ A tenhle pocit je pořád ještě značným hnacím motorem při výběru auta. Ušetřit na vývoji je prima, ale když pak neprodáváte, je to celé k ničemu.

Pytlíky na zvracení do pohotovostní polohy, Mitsubishi "Ocucaný bonbon" přichází spasit svět!

Ok, takže je to jen o designu, stačí udělat víc verzí a bude to v pohodě? No, to je moc dobrá otázka, protože ani v případě koncepce a techniky si všechny národy nerozumí. V Japonsku mají miniaturní pojízdné krabičky s malými motůrky, v Číně milují velké sedany s benzinovými motory a automatem, Evropani chtějí menší hatchbacky i SUV a milují klapot dieselů, Američani zase potřebují obrovská SUV přinejmenším s benzinovým šestiválcem (a už to je urážka národní kultury), v Indii mají motorky, v Brazílii berou cokoliv, do čeho neprší, a v Kongu by si vystačili i s oslem, kdyby ho měli čím krmit. Také jsou tu naprosto rozdílné silnice, které ovlivňují konstrukci a naladění podvozků – v USA mají slušné silnice, na kterých nepotřebují zatáčet, v Německu je kvalitní povrch, zatáčí a navíc potřebují stabilitu v neomezených autobahnových rychlostech, my tady máme úzké a křivolaké tankodromy, v Bolívii jsou rádi, když je jejich šotolina aspoň bez ostrých kamenů, a v Indii by ji zase brali bez slonů.  V Evropě očekáváme vysokou kvalitu interiérů, v Americe jim stačí i horší, pokud je ale dost držáků na pití, v Brazílii stačí, když do auta neprší, a v Nigérii se deště nebojí, hlavně, aby to jezdilo a šlo to spravit kladivem. Jestli z tohohle uděláte technologický mix, který sedne všem, tak jste naprostí géniové.

Možná ale brzy začne být jedno, co si Evropané myslí o designu nebo jakou chtějí techniku. Obrovský čínský trh je podle analytiků daleko od nasycení a brzy doroste do gigantických rozměrů. Loni se tam prodalo 12,5 milionu aut, letos už to má být 15 a do deseti let až 30 milionů aut ročně, nemluvě o dalším růstu trhů v Asii a Jižní Americe, přičemž v Evropě je trh při 12 milionech aut na úrovni nasycení, nemluvě o stále klopýtající ekonomice. Takže časem možná budeme muset se skřípáním zubů prostě brát to, co se líbí v Číně, protože auta vyvinutá podle evropského vkusu nebudou sypat dost peněz.

Čínská Panda má ohromnou radost, že ho strana ještě nestihla zakázat. Mimochodem, nenechte se oklamat jménem, ve skutečnosti je to spíš nevlastní čtvrté kolínské trojče.

Jenže v Číně mají snad ještě výstřednější vkus než Japonci a Korejci dohromady. Nový Jeep Cherokee a Citroën C4 Picasso jsou typické příklady designu podle čínského střihu, oživený Ford Escort s „hubou“ plnou chromu a protáhlými předními světly se pro jistotu do Evropy ani dovážet nemá. Bentley u konceptu svého SUV taky hodně přihlíželo k výstřednímu vkusu východních boháčů, proto se EXP 9 F setkalo v Evropě s takovým odporem. A to nemluvím ani o tom, že Číňané momentálně považují auto za pojízdný smartphone, takže je pro ně důležitější, co všechno umí v digitálním světě (připojení k internetu pro streamování hudby a videa, postování statusů na sociální sítě a další nesmysly), ale už je jim docela jedno, jak ta věc vlastně jezdí. Nakonec se třeba dočkáme bizarní situace, kdy evropské a americké automobilky budou vyrábět auta designovaná pro Čínu, a naopak čínské automobilky budou dělat auta taková, aby se líbila hlavně v Evropě, kde budou chtít prorazit (stejným vývojem prošli i Japonci a Korejci).

Jedno je ale jisté – koncept globálního auta nebude fungovat. Výsledkem jsou zatím jen nevýrazná auta. Nijaká vzhledem, nijaká charakterem, nijaká jízdními vlastnostmi. Neurazí, nenadchnou a výsledkem bude to, že po autech vlastně lidé postupně přestanou toužit a přestanou se o ně zajímat, jako se to děje u současné mladé generace posedlé novými mobily, tablety, youtubem a facebookem. Jestli si to automobilky brzy neuvědomí, tak budou lidem brzy na dopravu z A do B stačit zase jen autobusy. Takže co se prostě vrátit k osvědčeným autům s charakterem a duší, pro které stojí za to chodit do práce a šetřit, abyste si mohli splnit ten nádherný čtyřkolový sen? Zadání je jasné: krása, svoboda, dynamika, emoce.

Jediné globální auto, které funguje i pro nadšené řidiče. Ačkoliv už to taky není, co bývalo...

Galerie

Komentáře