foto Driversweb.cz

Ford Focus 2,0 TDCi Titanium – zrádná evoluce

Datum článku: 20.10.2011 | Autor textu: Martin Jánský

Vše, co jste si doposud o novém Fordu Focus slyšeli a četli, je pravda. Focus skutečně ztratil kus své nadšené řidičské přitažlivosti. Jenže když se řekne A, tak se musí říci i B. Focus nadále zůstává autem, které by vás mělo zajímat a my vám povíme proč.

Evoluce je věc ošidná a nevyzpytatelná. Někomu vymění ploutve za křídla, dalšího donutí navěky se plazit a jinému dá vzpřímenou páteř a chápavé palce. Evoluce je progrese, stagnace je konec a vyhubení. A to není z mé hlavy, i pan Darwin by souhlasil, že přežijí jen ti nejsilnější a nejadaptabilnější. V tomhle se s Charliem náhodou shodneme. A aby Ford Focus udržel krok s duchem doby a nejsilnějšími konkurenty, musel projít právě takovou evolucí.

Existuje jistá skupina lidí, která si myslí, že ví lépe než my, co bychom měli chtít. A téhle skupině lidí se říká marketingoví odborníci. Už jsme byli svědky mnoha případů, kdy tahle parta rozumbradů se značkovými hodinkami, módními účesy a rozhalenými košilemi zničila nejedno úspěšné auto, nejednu úspěšnou značku. Je tohle případ Focusu? Ano i ne. Pro jistotu zopakuji, že tenhle obyčejný rodinný hatchback byl po dvě předchozí generace svými jízdními vlastnostmi a komunikací s řidičem tak neobvykle na výši, že v každém srovnávacím testu rozdupával svou konkurenci na silnicích na prach. A přitom byl stále skvěle praktický a dostupný. Záchrana obyčejného člověka s touhou po řidičských zážitcích.

Jenže stále byl v prodejích vždy druhý za Golfem. Co s tím? „Aha,“ řekli si ty chytré hlavy, „něco děláme špatně. Chceme prodávat tolik Focusů, jako prodá VW Golfů, takže musíme udělat něco víc jako Golf.“ Usoudili, že lidé vlastně nejsou schopni ocenit přidanou hodnotu vynikajících jízdních vlastností a komunikativnosti, že daleko více ocení kultivovanost, hodnotné materiály v interiéru, širokou nabídku technických hraček a kvalitní zpracování. Proto je nový Focus takový, jaký je. Je to dobře, že se změnil?

Od opravdových řidičů často uslyšíte, že cit v autě a komunikace s ním jsou základním prvkem aktivní bezpečnosti. Cítíte, že se blížíte limitu, takže s autem můžete pracovat, nic se neděje bez vašeho vědomí, žádná situace vás nezaskočí. Ale kolik běžných řidičů tohle zná, umí z toho něco získat a ocení to? Smiřte se s tím, že opravdoví řidiči jsou v menšině, proto byla tato vlastnost obětována na oltáři pokroku.

Čímž ale absolutně neříkám, že je Focus na řízení špatný, právě naopak. Stále je překvapivě obratný, perfektně stabilní, odhodlaně vyrovnaný a neochvějně schopný, stále umí utahovat pod plynem stopu využívajíc dobře naladěné ESP, což byla schopnost, která se nám u minulých Focusů velmi líbila (až jsme nad ní jásali v testu). Problém je jen v tom, že se cítíte poněkud odtrženi od procesu řízení. Někde pod sedačkou je skvělý podvozek, s nímž ale nejsem srostlý. Otočím volantem a auto zatočí. Tedy ne, že volant otáčí koly. Pořád mám pocit, že je mezi mnou a autem něco, co brání přímému nervovému propojení, po kterém fajnšmekr baží. Ale nezapomeňte, bavíme se tu o běžném rodinném hatchbacku s naftovým motorem. Ruku na srdce, je opravdu tohle to auto, které by si měl pořídit řidič-srdcař?

Takže dost fňukání, pojďme se podívat na to, co nový Focus získal. Není to špatné a není toho málo. Když už jsme u podvozku, ten je stabilní, ale přesto není ani v nejmenším tvrdý. Naopak plyne krajinou a tlumiče pochytají většinu děr dokonce tak, že o nich ani nevíte. A když už se přes nějaký velký hrbol auto převalí, nečeká vás efekt rozbouřeného moře, podvozek se velmi rychle znovu stabilizuje, což vám za volantem dodá spoustu jistoty, kterou minulý Focus přeci jen postrádal. Kombinací kultivovanosti, pohodlí a jistoty je teď nebezpečně blízko úrovni většího Mondea a díky kompaktnějším rozměrům ho snadno předčí mrštností. Ford podvozky stále umí naladit pekelně dobře. Jen v jednom inženýři zklamali – v honbě za rychlým řízením potrestali Focus malým rejdem, takže mini kruhové objezdy a patrové garáže budou najednou zkouškou umění manévrování.

Aby se vám dobře řídilo, musí se vám i dobře sedět. Ve Focusu se neválím sportovně na zemi, jak bych si tajně přál, ale cítím, že inženýři vzali sedačku řidiče a zbytek auta stavěli kolem ní. Díky tomu mám pohodlný posaz, skvělý výhled, všechny ovládací prvky na dosah, jízdní pozici si tu najdou skrčci i dlouháni a vůz mě tak skvěle obklopuje, že se cítím jeho přirozenou součástí. Volant padne do ruky, pedály jsou na svých místech, řadička je rychlá s patrným mechanickým citem. Upřímně řečeno, tohle je pro dobré řízení auta snad ještě důležitější než cit v řízení. A nový Focus exceluje.

  

Dál se rozhlížím po palubce a je naprosto jasné, kde skončila velká část vývojového rozpočtu. Od funkčního, ale nezajímavého interiéru minulé generace udělal ne krok, ale velký kvantový skok vpřed směrem k lákavosti, přívětivosti a hodnotnému pocitu. První dojem je možná poněkud plastový díky klávesnici na středovém panelu připomínající mobilní telefon, jímž se nechali inspirovat designéři Fordu při vývoji interiéru nové Fiesty a Focusu. V době dotykových telefonů válcujících ty tlačítkové trochu faux pas, co říkáte? Pozornější pohled ale odhalí spoustu propracovaných detailů (ovladače výdechů ventilace) a kvalitních materiálů (měkčené plasty na přístrojovce, hliníkové kliky), vše je sestaveno kvalitně a působí bytelně a zároveň příjemně. Možná to zavání profesionální deformací novinářského hnidopišství, ale je to právě kabina, kde trávíte chvíle s autem, tak ve vás musí vyvolávat jen ty nejpříjemnější pocity.

Až se setmí, vynikne skvělé ambientní osvětlení, které nenajdete ani v mnohem luxusnějších autech – kliky, strop, prostor pro nohy u spolujezdce i řidiče, odkládací prostory ve dveřích i uprostřed. Navíc lze měnit barvu a intenzitu světla podle nálady, nic mi nebrání udělat si z Focusu malou pojízdnou diskotéku. Skvělé je taky intenzivní vnitřní osvětlení LEDkami a svícení pod nohy při otevřených dveřích. Možná se to může zdát jako prkotina, ale opravdu zásadně to pomáhá pocitu útulnosti a hodnotnosti interiéru. Nejzásadnější výtkou je odlišná grafika a barva displeje klimatizace od dvou zbývajících displejů, což vám o kvalitě interiéru řekne hodně. Je takřka bezvadná. Pravda, prostoru na zadních sedačkách není nadbytek zejména v oblasti nohou (dospělý člověk se vejde tak akorát, ale transkontinentální cestu bych mu nepřál) a ani kufr se svými 277 litry není žádný velký zázrak (s dojezdovým kolem), ale není to nic, co by vás nutilo znechuceně opustit showroom Fordu už při prvním průzkumu.

Málem bych vynechal motor. To proto, že o něm většinu času ani nevíte, tak skvěle je odhlučněný. Budete muset prošlápnout plyn až na podlahu nebo stáhnout okénko, abyste věděli, co vlastně spaluje (tedy pokud to nepoznáte podle rozsahu otáčkoměru). Dvoulitr jen tiše ševelí při běžných rychlostech a má dost síly na svižnou jízdu i bezpečné a bezstarostné předjíždění, aniž by vás nutil dát si hlasitěji rádio. Za šest a půl jezdí při nerozvážném tempu, pod šest se při troše snahy také snadno dostanete.

Tak, a teď opravdová kontraverze. Co říkáte na design? Vlastně jsem od nikoho neslyšel, že by se mu opravdu líbil. Pochopíte ho, zvyknete si, ale patrně se nezamilujete. Pokračování delfínovosti z faceliftu druhé generace Focusu dává největší smysl na novém STčku, jež však stále není primárně krásné. Přijde mi, že běžný Focus z verze ST downgradovali. Tuhle něco ubrali, tamhle něco zjednodušili, ale všechno to působí samoúčelně a postrádá eleganci. K čemu je obrovská otevřená tlama přední mřížky chladiče, když je dobrá polovina prostoru zaslepená, to vědí asi jen designéři Fordu.

Další problém jsou zadní světla. Mrkněte na ta u Fiesty a teď zpátky na Focusácká. „Pánové, dobrý, ale tady vzadu na boku je zbytečná plocha bez ‚designu‘, něco tam dejte.“ Tak že bychom tam protáhli světla? Ne, prostě to nefunguje, připomíná to víc nudli z nosu. Tvar karoserie kolem zadních světel je navíc patrně tak komplikovaný, že je u Fordu neumí pořádně vyrobit nebo spasovat s pátými dveřmi, které na všech modelech (kombík tímto netrpí), které jsem viděl, mají kolem víka kufru různě široké spáry. Podobně podivně působí i přední kapota kolem znaku Fordu, která vypadá nedovřeně. Celé to připomíná BMW na začátku revoluce Chrise Bangla, jen bez petic fanoušků značky. Zatím.

A jsme u konce. Nový Focus je třeba pochopit v souvislostech, abyste ho mohli ocenit. I přes místy prapodivný design jde stále o skvělé auto, velmi příjemné na denní soužití zejména díky osobitému a propracovanému interiéru a díky na tuto třídu báječně naladěnému podvozku kombinujícímu agilitu s pohodlím. Díky tomu ho budou běžní řidiči milovat a užívat si ho při každé cestě. Skutečně, jízda s ním je tak příjemný zážitek, že mu prostě musím dát spokojený palec nahoru. Ovšem s jednou zásadní výhradou.

 

Jsou to ale ústupky v oblasti komunikace člověk–stroj, které mě nutí přidat se k táboru remcajících novinářů už jen proto, aby si Ford uvědomil, že právě snadno dostupný intenzivní řidičský zážitek ho proslavil a že by se této erbovní vlastnosti neměl tak snadno vzdávat jen kvůli pozlátku. Pořád je tu hodně nadšených řidičů, kteří jsou schopni ocenit vytříbenost nejen v prosté ovladatelnosti, ale i cit v řízení samotném, a ti budou prostě zklamaní z odtažitosti nového Focusu. Ano, pořád se tu bavíme o dieselovém rodinném hatchbacku, ale když to uměly předchozí dvě generace, tak proč ne i tato? Benzinové verze jsou ale prý v tomhle lepší. Dáme mu ještě šanci?

foto: Jan Svoboda

 

Technické parametry vozidla Ford Focus 2,0 TDCi Titanium:

Stav vozu/rok výroby

nový/2011

Stav tachometru

17 000 km

Základní cena vozu

542 900 Kč *

Hmotnost

1 421 kg

Motor

řadový

Plnění motoru

turbodmychadlo

Uložení motoru

vpředu napříč

Počet válců

4

Počet ventilů

16

Palivo

nafta

Objem

1 997

Výkon

103 kW (140 koní) při 3 750 ot./min.

Výkon/hmotnost

99 koní/t

Točivý moment

320 Nm při 1 750 - 2 750 ot./min.

Zrychlení 0−100 

8,9 s

Max. rychlost  

207 km/h

Počet rychlostí 

6

Převodovka

manuální

Poháněná kola

přední

Spotřeba kombinovaná

5,0 l/100 km

Spotřeba ve městě

8,8 l/100 km

Spotřeba mimo město

4,2 l/100 km

Objem palivové nádrže

53 l

Zavěšení přední nápravy

vzpěry MacPherson, stabilizátor

Zavěšení zadní nápravy

nezávislé zavěšení Multilink, stabilizátor  

Rozměr pneumatik

235/40 R18

Délka

4 358 mm

Šířka

1 823 mm

Výška

1 484 mm

Rozvor náprav

2 648 mm

Objem zavazadlového prostoru

277 l

* 140 koňový Focus TDCi momentálně v oficiálním ceníku nenajdete. Buď tedy musíte počkat do začátku roku 2012, kdy se do ceníku vrátí, nebo sáhnout po 163 koňové verzi stejného motoru, jež je ale znatelně dražší.

 

Potěšilo nás: Naštvalo nás:
+ Schopný podvozek – Kontraverzní design
+ Propracovaný interiér – Ztráta řidičského nadšení  
+ Komfort a odhlučnění   – Prostor vzadu a v kufru
+ Řidičská pozice – Malý rejd

 

 

Ford Focus

2,0 TDCi (140 koní)  

Volkswagen Golf

2,0 TDI (140 koní)  

Citroën C4

2,0 HDi (150 koní)

Peugeot 308

2,0 HDi (150 koní) 

0-100 8,9 s

207 km/h

5,0 l/100km

0-100 9,3 s

 209 km/h

6,1 l/100km

0-100 8,6 s

207 km/h

4,9 l/100km

0-100 10,1 s

 205 km/h

5,1 l/100km

cena: 542 900 Kč

(Akční cena)

cena: 585 600 Kč

(Akční cena)

cena:  509 900 Kč

(Akční cena)

cena:  499 900 Kč

(Akční cena)

Galerie

Komentáře