foto Driversweb.cz

Driversweb na závodní trati – krev, pot a slzy

Datum článku: 13.5.2011 | Autor textu: Martin Jánský

Několik desítek litrů spáleného benzinu, několik sad sjetých slicků, řada znehodnocených svíček a pár zanesených karburátorů, promoklé overaly a jedno zlomené žebro. Takový byl účet redakce Driverswebu za předminulý víkend strávený na závodech motokár. A co jste dělali vy? Váleli se na gauči a koukali na televizi?

Sedím v kožené sedačce ve vyhřáté kabině Peugeotu RCZ a na sklo dopadají první kapky deště, které hned odstraní automatické stěrače. Obloha je na východu zatažená a já právě tím směrem jedu. Normálně by mě hrozba deště nijak nezneklidňovala, ale já uháním podpořit kamarády a kolegy redaktory Driverswebu na vytrvalostní závod motokár. A pokud si pamatuji dobře, na motokáře nemáte žádné kožené sedačky, vyhřívání kabiny ani automatické stěrače. Koneckonců bez skla, střechy a vlastně jakéhokoliv jiného krytí před nepřízní počasí by vám to všechno bylo stejně k ničemu. Zbude vám jen plexisklo helmy a i to si musíte otírat rukou sami. Skrze mou soucitnou náturu mi přejíždí mráz po zádech.

Očima jezdce

„Startovat v tomto závodě pro nás bylo něco jako splnění dětského snu. Celý den byl doslova nacucaný závodní atmosférou a každý z nás se v tu chvíli cítil nový Michael Schumacher.Matěj

"Větev" – motokára královská kategorie se sekvenční převodovkou a řadičkou hned u volantu. Modla, k níž všichni vzhlížejí

Naštěstí počasí překvapilo, a když přijíždím do areálu autodromu, už se rozjasňuje a zase vykukuje slunce a suší povrch okruhu. Jako nováček redakce a motorista závodním prostředím uzavřených tratí dosud výrazněji nepoznamenaný jsem dostal nevděčný úkol vše z povzdálí sledovat, zdokumentovat a velectěné čtenářské obci Driverswebu zprostředkovat. No, snad mě kluci nechají třeba aspoň dojít pro vodu. Naši hrdinové zrovna odpočívají po absolvovaných trénincích a doplňují před závodem energii vyváženou stravou vrcholových sportovců (smažák a hranolky), takže se pojďme nejdřív porozhlédnout po paddocku.

Kladivo, sofistikovaný nástroj jemné opravárenské mechaniky

Prvním překvapením je, že víkendové závody motokár nejsou jen o volantu a pedálech, ale také hodně o šroubovácích a kladivech. Každý tým přijel s velkým stanem a ti největší profíci i s partou mechaniků a náklaďákem plným náhradních dílů a součástek. Když se zrovna nejezdí, mechanici kmitají kolem aut a pořád něco dolaďují. Výměny brzd, gum, změny poměrů směsi v karburátorech, rozložení brzdných sil, geometrie podvozku, upevnění sání a čerpadel. Opravy, výměny, úpravy a změny nastavení. Mechanik, ať už je to nadšený táta závodícího prcka nebo najatý profík, se celý den nezastaví, stejně jako v soutěžích na té nejvyšší úrovni.

Očima jezdce

„Dělali jsme všechno pro to, abychom co nejlépe znali trať i auto, abychom měli podvozek vyladěný co nejlépe. Cvičili jsme si střídání jezdců v závodě i tankování. Matěj

  Bojový robot? Ne, jen "lehce" ošoupaný skelet motokáry /// Nebude tohle někde chybět?

Tu správnou perspektivu mi dal jeden zaslechnutý útržek rozhovoru: „Dneska je to špatný. To víš, jezdím na starých gumách. Na nové nemám.“ Jestli si myslíte, že závody motokár jsou levný špás, tak na to rychle zapomeňte. Ne náhodou jsou v paddocku auta jako Maserati Quattroporte, pár BMW M3, Porsche Cayenne a další vyloženě sociální stroje. S velkou porcí šikovnosti a obětavým nasazením se můžete vy nebo váš malý synek svézt relativně levně, ale pokud máte nějaké ambice, už začněte spořit nebo prodejte dům. Každá sranda něco stojí a motorsport patří k těm nejdražším formám zábavy.

Tlačit Alonsa svůj vlastní monopost v depu spolehlivě neuvidíte

Ale zpět na trať. Z tribuny na autodromu je výhled na technickou sekci v klesání. Devadesátistupňová pravá, pak rychlá šikana, jednoduše vypadající pravá, nádherná vracečka a další klesání k ostré pravé na cílovou rovinku. Právě tady se často odděluje zrno od plev, právě tady se dá hodně získat nebo ztratit. Esíčko je tady jen proto, aby vám zkomplikovalo nájezd do pravé zatáčky, která se jednoduchou jen zdá, neboť kolem apexu je řada hrbolů, které motokáru s krátkým rozvorem dokážou snadno rozhodit, a můžete rychle skončit v hodinách na trávě. Největší machři v nájezdu na brzdách pošlou stroj do lehkého smyku a zatáčkou se ďábelsky rychle prosmýknou za pískání týraných gum, pak už jen nepokazit nájezd a brzdění do vracečky a neztratit moc rychlosti, která v nájezdu na cílovou rovinku, kde závodníci letí až stovkou, může setsakra chybět.

Očima jezdce

„Kluci jak zjistím na displeji časy na kolo za minulou jízdu?“ Matěj

„Promiň, ale jak ovládat sofistikované zařízení s rozmanitým menu dvěma tlačítky ti fakt neporadim." Luky

Na rovinkách můžete na displeji na volantu mastit Tetris.

Právě na cílové rovince a v zatáčce na jejím konci se nejsnáze předjíždí. Pokud na to máte. Matěj se svěřuje, že právě v nájezdu do vracečky nejvíc ztrácí, je na brzdách příliš pozdě. Sděluji mu svůj postřeh o driftu skrz předchozí pravou a on se na mě dlouze zadívá, jestli jsem se nezbláznil. Nemá prý ještě tolik natrénováno. Zvláštní, před chvílí tam tohle předvedl asi desetiletý kluk. Hm, jak těžké to může být? Pekelně! Pokud si myslíte, že umíte trochu řídit, připravte se na šok a možná i depresi. Na trati se prohánějí sedmiletí klučinové, kteří toho nejspíš vědí o trakci, ideální stopě, brzdných bodech a krocení přetáčivosti víc, než kolik jste se toho na okreskách ve vašich plechovkách dosud naučili vy. Byl mezi nimi nový Senna? Nevím, ale viděl jsem, jak se tihle kluci umí parádně vztekat, když dají kolo o pár desetinek hůř než obvykle.

Občanku ani řidičák ještě nemají, ale na okruhu by s vámi vytřeli podlahu

Motokáry jsou ideální pro první krůčky v motorsportu. Nejryzejší ovladatelnost, jasně čitelné chování podvozku bez pružin a jakékoli jiné formy tlumení, jako byste jeli zadkem přímo po asfaltu. Což, jak dokazují některé prodřené sedačky, není vůbec daleko od pravdy. Díky skvělému výhledu přesně trefujete nájezdy a apexy, načítáte si ideální stopu, díky hravému podvozku a komunikativnímu řízení bez posilovače s motokárou snadno pracujete a snažíte se držet ji dokonale na hraně těsně před smykem, který by vám ubral drahocenné desetiny. Jedna drobná chybka, malá ztráta rychlosti a čas na kolo je ztracen, protože tu není žádný mocný výkon, který by vás vytáhl ze srabu. Jste tu jen vy a váš extrémně mechanický stroj. A dalších deset podobně schopných borců, kteří vám dýchají na záda a čekají na nejmenší chybku, aby vás smazali. Bláznivé. Opojné.

Očima jezdce

Je skvělý pocit závodit s ostatními nadšenci, pilovat brzdné body, časy, nastavení podvozku a rozložení účinku brzd. Zažít ten pocit, kdy tu a tam někoho předjedete na cílovce nebo ho dáte na brzdy a pak nedobrzdíte do ideální stopy, stejně jako je nezapomenutelný zážitek hledat mokrou stopu, nutit předek chytit se a zadek klouzat minimálním driftem.Matěj

Smích? Přejde...

Blíží se čas startu, nervozita graduje, redakční borci už tlačí své stroje do depa. Ostřílení šedí vlci udílejí všem pilotům poslední organizační instrukce a jde se na to. Seřadit se na gridu podle nalosovaných pozic, nahodit motory, dvě zahřívací kola a letmý start závodu na hodinu a půl. Máme hned dvě želízka v ohni, stroje číslo 86 (Matěj, Johník a Ondra) a 158 (Lukáš a Tomáš), což jsou vedle barvy overalu jediné spolehlivé rozpoznávací prvky od ostatních závodníků. Jenže už ve druhém zahřívacím kole přichází pohroma, startovní číslo 86 zajíždí do depa, motor netáhne.

Nejlepší pohled na svět je přes dobře zajetou pneumatiku

Sympaticky se k němu seběhne skupinka jezdců i mechaniků z různých týmů, všichni se snaží pomoci. Výměna svíčky chvíli trvá, ostatní posádky už odkroutily pár ostrých kol. Je opraveno, motokára je zpátky na trati. Jenže ne nadlouho, na konci kola je zase v depu a zase se opravuje. Tahle situace se opakuje ještě asi dvakrát, dvoutakty mají zkrátka své vrtochy. Vyladit poměr směsi v karburátoru je přímo hodinářská práce s nejistým výsledkem. Po pořádné dřině všech v okolí je stroj již v pořádku a krouží společně s ostatními posádkami po trati, ale už s výraznou a nedohnatelnou ztrátou. Aspoň že posádka druhého stroje se podobným technickým problémům úspěšně vyhnula.

Očima jezdce

U televize s časovými údaji stojí jezdci, kteří jsou zrovna na střídání a sledují průběžné časy, ve chvíli, kdy jejich kolega ztrácí, stahují ho a střídají, popřípadě kontrolují svůj stroj.Matěj

Posádka Driverswebu z technických důvodů v boxech. Nepříjemně častý jev.

Rychle se rozevírají nůžky mezi nejzkušenějšími a nejrychlejšími jezdci a zbytkem světa. A naše týmy tahají za ten kratší konec lana. Žádný z našich není ostříleným závodníkem, navíc na trénink, který je pro kvalitní a konzistentní výkony vším, měli jen pár rozjížděk oproti desítkám, ne-li stovkám naježděných kol konkurence. Pódiové ambice tedy nebyly, cílem je jen se dobře pobavit a neudělat při tom ostudu.

Co dávají, chlapi? Další díl Ordinace?

Kolem poloviny závodu se začala stahovat temná mračna zvěstující meteorology slibovanou bouřku. Zvedá se vítr, blízko se blýsklo a je slyšet i hrom. Pro tým jasný signál začít organizovat případné přezouvání na mokré gumy (v podstatě jen prořezané slicky), pro mě jakožto diváka, je čas jít do tepla a dát si teplý párek. Zatímco pro mě pozření teplých uzenek nebude představovat žádnou námahu, tým se s přezouváním pořádně nadře. Ve formuli 1 týmu zabere výměna kol pár sekund, ale u motokáry nemáte na každé kolo tři mechaniky a navíc kvůli jinému ET disků musíte nasadit rozšiřovací podložky, přenastavit sbíhavost kol a měnit brzdné poměry, což už dá nějakou práci a otevírá tak prostor pro závodní strategii. Ušetřit čas přezouváním a zkusit vydržet na slickách i za cenu rizika neudržitelného smyku, nebo raději přezout a mít víc klidu? A nepřestane náhodou zase brzy pršet? Jste na tahu.

Očima jezdce

„Jde o zábavu, ale všichni ji berou vážně. Když se nám zanesl karburátor, všichni se seběhli do boxů pomoci a sám vicemistr republiky Lukáš nám běžel pro náhradní karburátor. Když začalo pršet, týmy se začali radit o strategii, přezout? Kdy přesně, aby se mokré gumy nesjely dříve, než se pořádně rozprší.Matěj

Stig poslušně čeká na svůj stint. Nebo to není on?!

Nakonec všichni dorazili do cíle, byť daleko za konkurencí, která je přeci jen někde jinde než naše parta nadšenců. Rád bych řekl, že dojeli nezraněni, ale Lukášovi se kvůli špatnému žebernímu pásu podařilo zlomit si žebro. Laminátové sedačky, jejichž uchycení imbusy k rámu kryje jen kousek tuhé gumy, jsou skutečně extrémně nepohodlné. Všichni vypadají unaveně, ale hodně spokojeně, pro většinu to byl první čistě závodní okruhový zážitek. Start nové kariéry? Nezdá se. Alespoň nikdo se zatím nepokusil prodat členy své rodiny do otroctví a vrhnout do toho naplno. Zatím. Ale o dalších akcích už samozřejmě přemýšlejí.

Španělská bota, železná panna, lámání v kole – to vše je pohodlnější než sedačka motokáry

Pro vás ostatní, blázny do aut, jasné doporučení – vyrazte se mrknout na závody, byť může jít jen o motokáry. Je to úplně jiný svět a nemusí jít hned o mistrovství ČR, i na nižších úrovních poznáte mnohé nové věci. A pokud se vám někdy naskytne příležitost vyrazit s motokárou na plnohodnotný okruh, neváhejte. Běžné malé motokárové tratě v krytých parkovištích a dýchavičné stroje, které vám tam půjčí, mají jen malo společného s plnohodnotnou zábavou, jakou vám takový zážitek poskytne.

Očima jezdce – závěrem Matěj vzkazuje

„ I betonová trať lemovaná pneumatikami motokárové půjčovny vykouzlí úsměv, ale pomyslete, o co by byla větší pecka skákat přes obrubníky na apexu v plynem říditelném smyku na členité kopcovité trati.Matěj

Foto: autor

Galerie

Komentáře