foto Driversweb.cz

Driversweb.cz na závodní trati – Pískové klání s MX-5

Datum článku: 8.7.2013 | Autor textu: Matěj Slepička

Motokárová dráha v Písku je pro mě něco jako malá severní smyčka Nürburgringu. Trať plná vlásenek, odkloněného padáku dolů, dvouapexové zatáčky nebo zatáčky, která vede k apexu z kopce, aby od něj záhy mohla prudce stoupat. Na pekelnou trať by to chtělo nějaké pokorné řidičské náčiní, zkrátka něco, co bude namísto kousání na slovo poslouchat. MX-5ku?

Písek je pro mě pekelná trať i proto, že už jsem na jednom místě tratě kdysi skončil na střeše, tedy vlastně spíš na hlavě. A hádali byste správně, že to nebylo v tom nesložitějším místě tratě, ale jen na trapné rovince. Ve vytrvalostním motokárovém závodě jsem se zrovna chystal předjet kolegu, u čehož jsme si chvilku vyměňovali názor pneumatikami přímo v plném kalupu (80–90 km/h), to vyústilo přibližně ve dva přemety, tři kotrmelce, jeden prodřený zadek, asi milion pohmožděnin a jeden kus stroje TonyKart, pomláceného kolem dokola tak, jako by spadl ze skály. Kdykoliv se tady znovu ocitnu, prostě mě pekelně mrazí v zádech. A na tom prodřeným zadku taky…

Takže znovu čekám na mávnutí traťové obsluhy na pokyn objet pár tréninkových koleček, jen tentokrát s něčím, co má dva ochranné oblouky za hlavou, s něčím, kde nejsou moje nohy součástí deformační zóny, a také s něčím, co na prvním rozjezdu potupně neuchlastám, když přidám moc plynu.

Jsem rád, že půjčené auto je zrovna Mazda MX-5, protože pokud mám dostat na limit nějaké neznámé auto co nejdříve, potřebuji mít jistotu v jeho ovládání, a tu umí MX-5ka darovat v podstatě už při podání ruky.

Čím to je, že se MX5 tak dobře řídí? Jak to, že je tak snadno čitelná? Umí snad něco lépe než všechny ty supersporty a bestiální čtyřkolky?

Ano skutečně umí, MX-5 má oproti nim jednu zásadní výhodu. Někdo si dal při vývoji tu práci a vyladil všechny vlastnosti a ovládací prvky v jeden harmonický celek tak, aby žádná z vlastností nevystupovala do popředí.

Výsledkem je to, že řízení je možná přesné a dá se s ním auto držet v neutrálním nebo mírně přetáčivém průjezdu zatáčkou, ale také by mohlo být tak precizní jako u aut s motorem uprostřed. Díky poddajnému a vyváženému podvozku jsou žákovsky čitelné přenosy hmotnosti, ale v některých situacích by mohl být podvozek i jistější. A točivý dvoulitrový čtyřválec s otáčkami příjemně graduje, ale nepráská u toho do výfuku a nezní tak jadrně jako při polykání kovových špon.

V každé své vlastnosti by mohla být MX-5ka určitě i lepší, ale pak už by to nebyla harmonie, ale dominance. A díky tomu jde mít auto pod kontrolou hned po prvním odjetém kole. O to dříve se v tréniku můžu soustředit na neutrální průjezdy zatáčkami, na správnou stopu a na brzdné body. 

Bohužel má půjčovací MX-5 příliš mnoho práce a málo odpočinku, takže si ji přebírám s pneumatikami o teplotě, při které se jejich skupenství začíná měnit v zapáchavě plynné. Stejně jsou na tom i brzdy a spojka, a tak kroužím pár odpočinkových kol a dostávám grip zpět do formy. Po vystydnutí je konečně čas na plný kalup. Čas pro využití poslední třetiny otáčkoměru, čas pro plný plyn, pro přesné meziplyny a pro rychlé ruce tam, kde se to přepískne. 

Jen na chvilku v tom spěchu spustím oči ze zrcátek a než se do nich znovu mrknu, už je tam nějaký nervózní a rozběsněný roj Caterhamů, Mišáků Evo a Ipréz STI. Jsou snad všude, aby připoměli, že to, co je v MX-5 opravdu plný kalup, je pro ně tempo, při kterém obvykle snad jen hledají volné místo na parkování. Kroužím ještě pár kol, dokud mě grip pneumatik neupozorní, že už mají dost, a vezu auto zpět do boxů.

Prohodíme pár slov s ostatními o tom, kde řadíme který kvalt, jací jsme loseři, že se nám auto přetáčivě smýklo v nějaké vracečce a rychle na ostrý start. Kukla, přilba, rukavice a vyrazit.

Doháním krátký trénink a stále ještě zkouším, jestli bude rychlejší nechat téměř všude dvojku, využít perfektního klidu na odbrzdění a nasměrování auta k apexu anebo se rozhodit podřazením na jedničku a využít plynu k tomu, aby mě neutrálně vynesl ze zatáčky ven.

Obojí se ukazuje přibližně stejně rychlé, a tak si pro další stint vybírám tu zábavnější variantu plnou meziplynů a přesných drah řazení. Výsledek je 5. místo, což je možná trochu zklamání, přeci jen každý z nás by se nejraději viděl na stupních vítězů, ale je to také uklidňující pocit z toho, že nejsem poslední. Gratuluji tedy vítězům a gratuluji také Mazdě k tomu, že má takové sériové auto, ze kterého si může dovolit postavit příležitostní závodní nářadí jen pouhým polepením rychlými pruhy.

Mazdou MX-5 je okruhové ježdění zábava, je to radost z ovladatelnosti a uspokojení ze zlepšování svých řidičských schopností. Na druhou stranu jí to ubírá na pocitu rychlosti a drsnosti, se kterou by mohla polykat trávu kolem silnice. Nemá bestiálně velké turbo, které zkracuje rovinky a rozmazává krajinu sešlápnutím plynu. Nemá ani tolik osmiválcového krouťáku u volnoběhu, aby šlo odstavit záď bokem v jakékoliv zatáčce. Má být vyvážená, zábavná, řidičská, přitom dostatečně pokorná a přesně taková také je.

A co vy? Máte radši zábavu, nebo rychlost? 

---

Text: Matěj Slepička Foto: Hugo Kottás

Galerie

Komentáře