Jsme zlatá mládež. Jsme mladí a bohatí, většinu dne trávíme promenádováním po obchodních centrech, vysedáváním po kavárnách a debatováním o nejnovějších módních trendech a náročném životě celebrit. Nechodíme k holiči ani kadeřníkovi, ale zásadně jen ke stylistům. Nenakupujeme v konfekci, ale pouze v boutique. Nic obyčejného pro nás není dost dobré. A to ani mezi auty.

Cílem Citroënu není nic menšího než sestřelit Mini z jeho piedestalu nejoblíbenějšího stylového malého auta nebo přinejmenším ukousnout podstatnou část z jeho prodejů. Chce oslovit mimo jiné i přesně tu skupinu náročných zákazníků, kterou jsme popsali o odstavec výše. A jde na to rafinovaně – přestože se odkazuje na historii názvem DS, design je prost jakýchkoliv ohlédnutí do minulosti a razí heslo „antiretro“, což považujte za neskrývaný protiúder na Mini. Nemusíte být ale pozér nebo otrok módních trendů, abyste v šarmantním DS3 nalezli zalíbení. Místo přehnaně dospělých tvarů přináší, stejně jako Mini, lehkost, hravost, barvy a styl. Všechno to, co nám tolik schází na dnešních malých autech, které se začaly brát až příliš vážně a uvnitř nás dusí lány sice kvalitních, ale zoufale šedých a černých plastů. DS3 je přesně to auto, které si budete se zalíbením prohlížet z okna bytu, jak svítí na parkovišti. DS3 je přesně to auto, které vám v pošmourném ránu zpříjemní každodenní otravnou cestu do práce.

DS3 vám také podstatně ulehčí hledání vašeho auta na parkovišti. Díky široké škále barevných kombinací laku karoserie a střechy a díky nespočtu různých polepů a dalších drobných detailů asi těžko potkáte naprosto stejné auto. Pokud si vyberete nějakou méně nenápadnou barvu, třeba jako byla naše zářivá červená Arden, budete v šedi provozu středem pozornosti. DS3 sice neotáčí hlavy tak, jak to umí třeba Ariel Atom, ale pozornosti kolemjdoucích a kolemjedoucích se jí dostávalo značné. A naprosto zaslouženě. Jen se zapřemýšlejte, kolik hezčích a stylovějších hatchbacků znáte. Mini? Alfa MiTo? Fiat 500? To není špatná společnost pro malý Citroën.

Ukončeme už rozplývání se nad designem. Každý, kdo má oči, vidí, jak nádherné je to auto jako celek i s jednotlivými detaily. Podívejme se ještě na skok do interiéru, jehož zpracování odpovídá půlmilionové cenovce. Kvalitní materiály, bezproblémová ergonomie, solidní slícování. Žádné drnčení, vrzání ani skřípání. Pruh lesklého plastu procházející kolem budíků napříč palubkou můžete mít v různých barvách a interiér jím podstatně oživit. Už si ale připravte prachovku, protože třeba právě na naší červené bylo vidět každé smítko. Zploštění volantu sice původně přišlo jako praktická pomůcka z okruhových závodů, tady však jde o záležitost čistě módní. Jinak má ale ideální průměr (spíše menší), je z kvalitních materiálů a skvěle se drží. Ocenili bychom větší rozsah nastavení, zejména podélné, protože při posezu „krátké ruce“ budete mít i „krátké nohy“. Naprosto dokonalé jsou sedačky vyvedené v kombinaci perforované látky Akinen s alcantarou na bocích. Perfektní boční vedení bohatě užijete v zatáčkách a jsou tak pohodlné, že ani po dni stráveném za volantem nebudete rozlámaní.

Oproti skeptickým očekáváním navozenými nízkými okny je výhled ven parádní, žádné průzory tanku. Dokonce i ze zadních sedaček nepůsobí klaustrofobicky a dospělý člověk na nich chvíli vydrží. Asi ne cestu do Paříže a zpět, nicméně přes celé město do vyhlášené kavárny se určitě nebojte vyrazit. Považujte interiér jako 3+1 a nebudete zklamáni. Za vyššího řidiče posadíte totiž jen malé dítě, ale spolujezdec má pro nohy místa dost, takže může uvolnit místo za sebou. Pár chybek? Stropní světla jsou umístěna nepochopitelně ve středu, nikoliv vpředu, jak bývá zvykem (u Citroënu asi šetřili za druhý pár světel). Místy jsou vidět plasty, na kterých se šetřilo (přihrádka spolujezdce), madlo pro cestující vzadu by určitě mělo být měkčené a interiér kvalit DS3 by si rozhodně zasloužil stylové ambientní osvětlení. Rozhodně nejde o nic, co by vás mělo odradit od návštěvy u Citroënu. Aspoň vidíte, jací hnidopichové musíme být, abychom vůbec nějakou chybu našli.

Jaké je ale v jádru? Není to jen pocukrovaná a předražená C3? Rozhodně ne. Podvozek sice vychází z jednoduché konstrukce C3 se zkrutnou příčkou vzadu, jenž získal přilnavost zejména přitvrzením tlumičů a pružin, proto občas v zatáčce na hrbolu odskočí, vše se ale drží v mezích bezpečnosti a ovladatelnosti, vlastně vám to spíš přijde zábavné. Podvozek je tedy tužší, ale nikdy ne nepohodlný. Přináší právě takovou míru sportovnosti, za kterou nemusíte platit omezenou použitelností na silnici, překousnutými jazyky ani bolavými zády. Na pohazování zádí zapomeňte, nevypínatelné ESP vás nasměruje vždy jen do náruče bezpečné neotáčivosti. Přesto i na promrzlých silnicích můžete v zatáčkách dosahovat dost neuvěřitelných rychlostí a přetížení, to vše díky spolehlivému podvozku a skvělým gumám. Díky nezáludnosti a přátelskosti nastavení celého auta si můžete dovolit víc, než byste čekali.

A konečně motor. Už jsme se projeli skvělou verzí 1,6 THP, která nás naprosto nadchla, proto jsme vůči o 45 koní slabšímu dieselu byli nedůvěřiví. Proč byste vlastně měli chtít diesel? THP jezdilo v průměru za 6,5 l/100 km, jakou úsporu může přinést nafta? Za diesel dáte o 25 tisíc korun víc, což vám úspora jednoho litru na sto kilometrů skutečně nevynahradí (přesněji, vrátí se vám až po 78 tisících kilometrech). Po funkční stránce je ale skvělý – rychle žhaví, chrochtá jen za studena, uvnitř ani nevíte, jestli řídíte benzin nebo diesel, tak skvěle je utlumený a kultivovaný. A o jak velkou porci zábavy tím přijdete? O trochu mrštnosti kvůli vyšší váze dieselu, o trochu rychlosti kvůli chybějícím koním a o návykové odfukování turba benzinového motoru. A to je vše. Jo, a ještě o těch 25 tisíc… Jinak HDi táhne pěkně odspodu a překvapivě se nechá i nedieselovsky točit, klidně můžete přeskakovat rychlosti.

Tedy ne, že by řazení bylo nepříjemné. Dráhy nejsou nijak dlouhé, řazení působí mechanicky a hlavice řadicí páky (příplatková, stylová) padne dobře do ruky. Díky pružnosti motoru máte jedničku jen na první odstrčení od semaforů, pak hned za dvě, trojka jen když zpomalujete u kruháče a na pětku potřebujete řadit akorát, když vás ze šestky zbrzdí provoz. A když už jsme u těch ovládacích prvků, většinu citu ve volantu tradičně nahrazuje dobře kalibrovaný odpor (není to Porsche), brzdy tradičně přeposilované (zvyknete si), spojka tuhá akorát tak, abyste ji cítili a přesto ji hravě zvládla i ženská nožka. Vše je ale celkově skvěle sladěné, absolvovat nudné dálniční přesuny, prohánět DS3 po prázdných okreskách i protahovat ji hustým městským provozem je čirá radost.

Dávali jsme si velký pozor na reakce okolí a pečlivě zachytávali zkoumavé pohledy chodců i kolegů řidičů a po tom společném týdnu jen kroutíme hlavou, proč jich přes obecně nadšené přijetí jezdí po českých silnicích tak málo. Obzvlášť když západní trhy DS3 milují. A asi jsme to rozlouskli – malí čeští lidé spoutaní předsudky prostě stále nemohou uvěřit, že by Citroën po letech zklamávání (BX, Xsara, první C5 a další) mohl postavit tak zatraceně dobré auto. Auto, které se může směle měřit s Mini Cooperem nebo Alfa-Romeo MiTo. Vlastně je i v lecčems předčí. Srovnatelné Mini bude podstatně dražší (což však může být v jistých kruzích překvapivě výhodou), přesto není o tolik kvalitnější a nejede o tolik lépe, aby se připlácení extra vyplatilo. DS3 bude navíc praktičtější a nezapadnete to škatulky „Mini“. MiTo má oproti designu DS3 více neopakovatelné, ryze italsky uhlazené elegance, ale motory z dílen PSA-BMW jsou přeci jen lepší nežli MultiAir a JTD od Fiatu. Takže vyrovnaná bitva, kterou rozhodnou jen osobní sympatie a antipatie. Bravo, Citroëne. A pro ty, co stále nevěří, křičíme do světa: DS3 je dobře postavené, stylové i praktické, lehce sportovní a návykově zábavné auto. Bude každodenním potěšením s ním jezdit, bude každodenním potěšením ho vlastnit a pro nás, chodníkové čumily, bude potěšením ho vídat v provozu. Jen bychom si vybrali benzinové THP než HDi 110 s nesmyslnou cenovkou.

Technické parametry vozidla Citroën DS3 1.6 HDi 110 Sport Chic: