Rozevírá se opona, na jeviště přicházejí tři hudebníci a usedají ke svým osmiválcovým nástrojům. Připravují si své notové party a rozdýchávají plíce, které za chvilku začnou prohánět vzduch dvanácti tlustými trumpetami intenzitou uragánu. Klidné, nic netušící údolí koupající se v posledních paprscích hřejivého podzimního slunce se připravuje na bouři, která se už brzy rozpoutá. Za chvilku to přijde.

BMW M3, Mercedes C63 AMG, Lexus IS-F – tři svalnaté sedany se stejnou koncepcí a podobnými parametry, ale naprosto rozdílnými charaktery. Osmiválce, zadokolky, přes 400 koní. Stovka pod pět sekund a maximálka 250 km/h (němečtí gentlemani jsou elektricky omezení v rozletu). Uhlazené karoserie a luxusní výbavy působí nudně, ale všechny ty průduchy a nádechy, boule na kapotách, široké bambule ve vytažených podbězích a čtveřice tlustých koncovek výfuků prozrazují jejich pravé schopnosti. Tři kulturisti v oblecích šitých přesně na míru. Zdají se být stejní, ale ve skutečnosti nemůžou být rozdílnější.

Tříčlenný konvoj si prokousává cestu krajinou za nejlepšími okreskami v okolí. Mezi poli letíme s větrem o závod, ale ve vesnicích se snažíme spořádaně ploužit a nebudit moc pozornost. Jenže řev tří vytočených motorů se rozléhá do dáli a obyvatelé o nás vědí daleko dřív, než se k nim přiřítíme, takže hra na nenápadnost nám moc nevychází. Lidé na ulicích se otáčejí a při každém štěkavém podřazení polekaně nadskakují. Krajem se už určitě rychlostí blesku šíří fáma o dalším divokém pouličním závodě zhýralých boháčů.

BMW a Mercedes spolu soupeří o titul nejlepší německé rychlopalné okreskové zbraně už od dob bájných M3 E30 a 190E Cosworth, které si to na férovku rozdávaly na konci osmdesátých let na okruzích DTM i evropských silnicích. V nejnovější verzi mají oba točivé osmiválce, BMW čtyřlitr se 420 koňmi a 400 Nm, Mercedes dokonce masivní 6,2litr s 457 koňmi a masitými 600 Nm. Na tuhle party se bez pozvánky snaží vnutit Lexus s ostrou variantou IS, která má Yamahou vyvinutý pětilitr se 423 hřebci a 500 Nm. Teď, když už znáte základní data, můžu vám říci to nejdůležitější: kašlete na tabulková čísla! Pokud jen nechcete machrovat před kamarády v hospodě, znamenají strohé hodnoty v reálném světě jen velmi málo. Vážně. Důležitější je, jak auto s řidičem komunikuje a jak se řídí, jak na něj působí a jak dokáže pobavit. Je potřeba odhalit jejich pravý charakter a na to přijdete jen za jejich volantem. Takže já prostě udělal jen to, co jsem musel...

Oklepané listí padající ze stromů, omráčení ptáci padající z nebe, šokovaní cyklisté padající z kol. Houkající alarmy, vibrující okenní tabulky, nádobí poskakující v kredencích. Vyděšená otočení hlav, nevraživé pohledy a hrozby pěstí, naštvané telefonáty na policii kvůli rušení obecního klidu. Moc fanoušků jsme naší nepřeslechnutelnou show zatím nezískali, ale vy určitě budete vděčnější publikum. Blížíme se konci naší cesty, ke kouzelně točité okresce v kopci kousek za Benešovem. Máme správné místo, tři správně divoké káry a je správný čas. Čas na hraní.

První beru na kopec BMW M3. Jako jediná tu má manuální převodovku a je skutečná lahoda prokousávat se jejími šesti rychlostmi za sílícího jekotu motoru, který točí neuvěřitelných 8300 otáček. I když lahodný řeřavý meziplyn nejspíš trefíte hned napoprvé, skutečně se s ní sžít chvíli trvá – lehká spojka s dlouhým chodem zabírá hned nahoře, páka je gumová a umí být i nepřesná, občas ze dvojky trefíte zub mezi jedničkou a trojkou nebo rovnou pětku. Jak to mohli takhle odfláknout?! I když má i obyčejná MX-5 dvakrát tak lepší řazení, stejně bych neutekl k pádlovému DCT a zůstal u manuálu. Chce to cvik, ale výsledek stojí za to, ruční řazení vás totiž naprosto vtáhne do děje. Hrajete si s otáčkami a řadíte nahoru už jen proto, abyste mohli o sekundu později znovu podřadit s meziplynem: vrrRAURrrr!

Ten motor je jednoduše boží. Jak jde za plynem, jak lineárně narůstá zátah a jak nádherně výbušně reaguje v těch správných otáčkách – zrychlení mě tlačí dozadu, že sotva dokážu udržet nohy na pedálech. Přitom držím tu potvoru pěkně pod krkem, a čím víc jí dávám za uši, tím lépe funguje. V plné palbě se přilepí k silnici, fantasticky citlivě pracuje s přesuny hmoty, poslušně poslouchá a okamžitě reaguje na mé pokyny. Snadno chytím hranu a můžu na ní v celé zatáčce jemně balancovat. Že má skoro 1,7 tuny? Nevěřím! Tipoval bych asi čtrnáct set kilo, tak lehkonoze působí i bez kamenného podvozku. Pohodlně s ní můžete jezdit denně a nechat motor jen tak převalovat nad volnoběhem, a pak to z práce vzít tou delší cestou a dát zadním gumám pořádně zabrat. A jí se to bude moc, moc líbit. Vypadá jako bestie, ale je to hravá kočička.

Mercedes C63 AMG je docela jiné zvíře. Je to totiž ZVÍŘE! Při rozjezdu by nejraději komplet spálil zadní gumy nejen na jedničku, ale i na zpátečku. Do dáli se rozléhající burácení motoru prokládané štěkavými automatickými meziplyny připomíná svou strašlivou nevyhnutelností útok rozběsněné armády s rachotícími zbraněmi a troubícími polnicemi. Měl bych se bát, ale místo toho se neustále přitrouble pořehtávám jak po lobotomii. A když už si myslím, že tohle divadlo nemůže být absurdnější, přiletím k první zatáčce, nabrzdím si a přenesu váhu na čumák, zatočím, na výjezdu přidávám opatrně plyn a… stejně na mě hned začne blikat kontrolka stabilizace, jako by auto křičelo: „Chci to jet bokem, nebuď srab!“ Jenže já jsem srab. Zatáčka je plná obecenstva dychtivého akce, ale dávat tu na štorc rozzuřenou zadokolku se 457 koni, které se chtějí radostně rozeběhnout po louce, na to fakt koule nemám.

Vůbec to nevadí, protože AMG není jen o smycích. Má duši rváče, ale není to jen zběsilý hotrod ani chuligánský driftmašín. Schopně drží stopu (byť trakce a gripu je citelně méně než u M3), obratně se prosmýkává zatáčkami a dychtivě letí po rovince k dalšímu drtivému brzdění a říznému meziplynu na efekt. Automat má při reakci na cvaknutí pádla malou prodlevu, s tím se však snadno naučíte pracovat, neobtěžuje to. Díky němu navíc tohle šílené AMG může pořád plnit roli každodenního rodinného kočáru – klidně plout na hladké vlně krouťáku a při poskakování ve městě vám neuhnat zánět v pravém zápěstí a nezapálit levý lýtkový sval. To vše v usedlé kabině Mercedesu, který by se spíš hodil k vašemu dědovi. Je to tak bláznivé, až je to okouzlující. Nakonec všichni mají raději charismatické mizery než vzorné Mirky Dušíny, ne?

Teď přichází na řadu IS-F. Radím vám, nepodceňujte IS-F! „S ním jsi jel asi nejrychleji,“ komentuje mé nízké průlety kolem objektivu fotograf Honza. No jasně, protože IS-F jako správný Lexus dokonale maskuje skutečnou rychlost. I přes gradující řev osmiválce si pořád připadáte, jako když jedete na obláčku, jen krajina se kolem míhá podezřele rychle. „Brzdi, vole, zatáčka!“ křičí na mě můj pud sebezáchovy. Drtím pedál na podlahu, kvíkající gumy těsně před zásahem ABS, vejdu se tam! Nasadím oblouk, chytím rovnováhu a řídím plynem. A obecenstvo nadšeně tleská – aspoň si to tak představuji. Místo neschopného pitomce je ze mě chrabrý hrdina. Jenže ne mou šikovností, to vše díky laskavosti Lexusu.

Šíře a dvojakost jeho talentu je neuvěřitelná. Motor je od Yamahy, ale má charakter Type-R od Hondy – do čtyř tisíc je to tichý kliďas, ale pak se nepřímé vstřikování přepne na přímé a stává se z něj uřvaný, hyperaktivní maniak. Z toho hutného jekotu se vám budou ježit chlupy nejen na předloktí, ale na celém těle! Jinak pohodlný podvozek drží pod kontrolou přenosy hmoty (ačkoliv se s tím docela nadře), lehkým řízením snadno lovím apexy a otáčky letí za plynem jako splašené. Chcete strhnout pozornost ulice uřvaným odpichem s čoudem od zadních gum? Můžete. Chcete letět kudlu na okresce a na výjezdu ze zatáček mít permanentně kontra? Můžete. Chcete ho drtit na okruhu a dávat kouř supersportům? Můžete. Ale nejlépe se cítí v roli uvolněného, přemotorovaného cruiseru. Zklidněte se, přepněte převodovku na automat a při jízdě napříč republikou si můžete pohodlně vyřídit spoustu důležitých telefonů. I když je kabina trochu stísněná (i za volantem) a má tradičně po japonsku trochu odtažitý přístup k věci, snadno se do něj zamilujete pro tu samozřejmost, s jakou vystoupí ze světa lenivé pohody do zóny pekelně rychlého šílenství. Stačí jen dvakrát cvaknout pádlem…

Jsem napůl ohluchlý, záda mám zpocená a klepou se mi ruce, je čas toho ježdění nechat. Parkuji Lexus vedle ostatních dvou a jdu se kousek projít, abych zase začal dýchat a aspoň trochu se uklidnil. Pozoruju tuhle sourodě nesourodou trojku a přemýšlím o tom, jak je svět aut fascinující. Tři podobná auta se stejnou koncepcí a přitom tři totálně rozdílné charaktery. Lexus je absurdně schopný, nechutně rychlý a vše podává se sebejistou lehkostí. Mercedes sice umí jet rychlou stopu, ale radši by se pořád předváděl a nechával za sebou hustou kouřovou stopu jako akrobatická stíhačka. A BMW je i přes špatný počet dveří a nadváhu pravý sporťák – od perfektní pozice za volantem přes dokonalou spolupráci s ovládacími prvky až ke komplexně vyváženému celku, jehož jediným cílem je dokonale ovladatelná rychlost kdekoliv a kdykoliv. M3 je atlet v nejlepší formě, IS-F vyrýsovaný fitnessák a C63 chlupatý rugbista, co do místnosti vchází zásadně zdí místo dveřmi. Sami si musíte vybrat, co je vám nejbližší.

„Každý má něco do sebe“ je trochu laciný závěr, jenže mezi touhle báječnou trojicí vážně není žádné horší auto. Dokážu vymyslet spoustu dobrých argumentů ve prospěch každého z nich a můžeme se o nich dohadovat klidně celou noc, ale všichni máme nějakou představu o rychlém sedanu a do ní zapadne jen jedno z nich – Láďa (M3) miluje okruhy, Míra (C63) má nejraději brutální rozjezdy a Tomáš (IS-F) nemá rád, když se mu někdo na dálnici lepí na zadek. Co potřebujete vy? Možná si jen potřebujete vylepšit život osmiválcem. Upřímně řečeno, je skutečně nesmysl mít v sedanu obrovský motor s více než čtyřmi stovkami koní, jenže ten audio orgasmus provázející každé přišlápnutí plynu stojí za všechny peníze. Ale dejte si pozor, droga jménem V8 je těžce návyková a já se z abstinence celý třesu ještě teď, když koukám na fotky a v hlavě si vybavuji jejich zvuk. Řev vytočeného V8 vážně nikdy neomrzí…

Díky Tomášovi, Láďovi a Mírovi za ochotu a obětavost při přípravě tohoto testu.

foto: Jan Svoboda

BMW M3

Mercedes-Benz C63 AMG

Lexus IS-F