foto Driversweb.cz

Mitsubishi Lancer EVO IX – svezl nás Martin Bujáček

Datum článku: 6.5.2011 | Autor textu: Matěj Slepička

O možnosti povozit se na místě spolujezdce v „enkovém“ Lanceru EVO IX týmu BH Capo Car jsme již psali. Nezbylo nám než se obětovat a provést důkladný „spotřebitelský“ test. Co vás tedy čeká?

V brzkých ranních hodinách přijíždíme jako tři rozespalí mušketýři. Rozjímáme u kávičky z cateringu a nasáváme atmosféru rallye týmu. Jdeme se mrknout na dvě připravené Mitsubishi Lancer EVO IX. Dozvídáme se, že na předchozích projížďkách polepený Lancer utrpěl závadu na motoru, takže dnes budeme jezdit bílým.  Aby to bylo možné, byl tým mechaniků dlouho do noci na nohách a na bílém Lanceru dělal poslední úpravy.

Zatímco se auto připravuje, necháváme si ukazovat věci jako náhradní poloosy, diferenciály a zaplombovaná turba se sáním zúženým na 33 mm kvůli limitům kategorie. Posádka si projíždí trasu a organizátoři dolaďují poslední detaily. Neohrabanými pohyby při pomalé jízdě se blíží „náš“ Lancer. Je cítit, jak se závodnímu motoru nízké otáčky nelíbí. Otráveně vrčí a prská, zkrátka nefunguje. Při jiné otočce než přes ručku auto vtipně poskakuje. Usedám na místo spolujezdce, jeden z organizátorů mě přikurtuje pětibodovými pásy do anatomické sedačky, která je pohodlná asi jako rakev, a můžeme vyrazit.

Seznamuji se s Martinem Bujáčkem a vyrážíme. Pokud jste nikdy nejeli rallye speciálem, připravte se na hluk, rány, práskání, poskakování auta a cukání. Ale věc, která mě vždy překvapí, je zklidnění auta při zrychlení na jeho běžné tempo. Martin říká „tak jedem“ a turbo začíná zatahovat, auto konečně přestává skákat a začíná tlumit nerovnosti. Střídavě projíždíme zatáčky na limitu a driftem, občas si Martin pomůže i oblíbeným skandinávským švihem.

Cesta pokračuje rovinkou a otočkou přes ručku a stejný kalup zpět. Musím říct, že svezení bych si rád zopakoval klidně i třikrát, bylo to krátké, ale rozhodně to byl nevšední zážitek, po kterém je každý plný pocitů. Zaujala mě například technika brzdění do plynu v praxi, stejně jako v každém závodním speciálu, i tady je přetížení na brzdách před zatáčkou několikanásobné, oproti tomu, které dokážete vyvinout ve svém autě. Podívat se na nasazené tempo Martina přímo ze sedadla spolujezdce je fantastické a pro ty, kteří stíhají vnímat, i poučné. Martinovi děkuji za skvělý zážitek a vyměňuji si místo s dalším odvážlivcem.

I kolegové Honza a Láďa vystupují s úsměvem od ucha k uchu a vyprávějí zmateně něco o powerslidech, volantech kontra a nezvyklých přetíženích i pro chlapa, který je zvyklý na supersportovní motorku.

Mezitím, co se provážejí ostatní, sleduji, jak členové závodního týmu trnou, když vidí skandinávský švih namířený do úzké zatáčky, ale s Evem mizejícím v prachu jen kroutí hlavou a tleskají. Z povzdáli slyším od Martinovy přítelkyně větu: „No jo, zase se musí předvádět.“ :-)

Po návratu zpět jsme se usadili u Cateringu a společně se členy týmu prokecali dalších několik hodin o diferenciálech, tlumičích Imprezách a Lancerech.

Asi bychom této akci neměli říkat projížďka Lancerem na místě spolujezdce, je to vlastně den strávený s kompletním rallye týmem. I když je z celého dne projížďka ten nejsilnější zážitek, je super strávit den jako člen týmu.

Příště pojedeme znovu, kdo se k nám přidá? :-)

Galerie

Komentáře