foto Driversweb.cz

Peugeot RCZ & VW Scirocco – setkání dvou fešáků

Datum článku: 11.5.2011 | Autor textu: Martin Jánský

Když k nám do redakce dorazil Peugeot RCZ, nemohli jsme nevyužít příležitosti a nepostavit ho proti nějakému zajímavému soupeři. Volba padla na naše oblíbené Scirocco, které se nám uvolil zapůjčit jeden z našich věrných čtenářů.

Tohle není opravdový srovnávací test. Kdyby byl, museli bychom s oběma auty strávit pár dní, abychom si na ně dostatečně zvykli a začali rozeznávat i ty nejmenší rozdíly, které je odlišují. Užili bychom si klidných projížděk po okreskách, dálničního přesunu, pořádně bychom jim naložili v kvalitních zatáčkách a mezi tím i poskakovali v městských zácpách. Jenže my na celou akci budeme mít jen pár hodin. Kdyby to byl srovnávací test, asi bychom také raději sáhli po Audi TT, které je pro RCZ přirozeným konkurentem. Ale Audi nám vstříc nevyšlo a nikdo z našich čtenářů TTčko nemá. Protože nikdo z nich není modelka. Nebo kadeřník. Nejspíš.

Takže Scirocco. A ve verzi 2,0 TFSI. 200 koní jako 200 koní. Pomoc nám neodmítl REALista, na kterého mají mnozí pifku, protože jim v soutěži Driverswebu vyfoukl kola OZ. Skvělá příležitost podívat se, zda je už má nahozená na svém Šíru a jak mu sluší. Je nedělní podvečer na parkovišti u vodní nádrže Džbán, krásně teplý a vlahý. Ptáčci zpívají, příroda voní, zamilované páry si užívají své prvomájové procházky a recepční v kempu si vychutnávají siestu na terase. Efekt by byl dokonalý, kdyby se jeden motorkář nerozhodl na rozlehlém parkovišti donekonečna zkoušet wheelie. Zatím mu to moc nejde.

A REALista má zpoždění. Náš fotograf na mě už nervózně kouká a navrhuje, abychom to zabalili. Ne, ještě vydržme. Pomalu začínám mít pocit, že to byl špatný nápad. RCZ a Rocco neosloví úplně stejnou cílovou skupinu. RCZ je spíš hezoun na předvádění se, Rocco účelná elegantnější verze praktického hot hatche. Ale pokud máte 750 tisíc a chcete je vrazit do něčeho zábavného a pěkného, mohou do vašeho výběru padnout oba. Nakonec, Scirocco je podstatně chlapáčtější volba než Audi TT.

Rocco naštěstí dorazilo ještě předtím, než mě náš fotograf stihl proklít a ujet. Rychle skupinové fotky, než nám zapadne slunce. Fotograf nás komanduje a pak mačká spoušť, řidiči mají aspoň v mezičase příležitost prohodit pár slov. Michal má své Šíro rok a pořád ho bezmezně miluje. Výkon je dostatečný, interiér bezchybný a kvalita celého auta neprůstřelná. Jeho nadšení je cítit i z popisu úprav, které plánuje. Nebojte se, žádná křídla o velikosti žehlicích prken, mračítka, neony na šasi ani airbrushe a nálepky. Jen decentní optická vylepšení – nárazník po vzoru modelu R, xenony, pás LED pro denní svícení.

To je vlastně problém všech majitelů běžných Šír. Rocco okouzlilo, když přišlo jako nové, design byl ideální. Jenže pak přišla vrcholná verze R a najednou všichni, kdo si Rocco už stihli koupit, posmutněli. Zjistili totiž, jak mělo pravé Šíro vypadat, než někdo odmazal a překreslil pár detailů, které ho zcivilizovaly, aby se vytvořilo místo pro nejostřejší verzi. Zatracená škoda. Zbytek auta vypadá parádně, decentně a promyšleně. Výsledkem je elegantní auto, které pořád zůstává praktické. VW se mohlo víc rozšoupnout u interiéru, který ozvláštňují jen jiné sedačky, mimochodem krásné a pohodlné, jiné výdechy klimatizace a madla dveří. To je tak vše, co vás upoutá. Možná je to trochu škoda, ale tohle je zkrátka styl VW, který spoustu lidí oslovuje, takže to respektujme.

RCZ je samozřejmě úplně jiné zvíře. Svým vzhledem do všech stran křičí „Koukejte na mě, já jsem sporťák!“ Všude upoutává pozornost, jako když do města přijede pouť. Nepůsobí přeplácaně, ale je v něm trocha umělosti, která v motoristickém prostředí čpícím benzinem a umazaným od oleje příliš neobstojí. Spíš připomíná módní doplněk. Stejně tak interiér, který se sice příliš neliší od výchozího z hatchbacku 308, ale nepostrádá typicky francouzský šarm, v RCZ ještě trochu elegantnější. Podívejte se třeba na palubní hodiny a pochopíte podstatu celého vozu. Naše verze byla vyšperkovaná exkluzivním příplatkovým koženým paketem, který Rocco definitivně zastínil.

Co se nudné praktičnosti týče, z RCZ je na rozdíl od Šíra fantasticky vidět všemi směry. Na druhou stranu ve VW může sedět vzadu i někdo, kdo má nohy, ačkoliv nastupování i tak připomíná artistický majstrštyk. Do RCZ můžete dozadu položit jen pár tašek nebo napříč štíhlou modelku. Na druhou stranu interiér působí oproti Roccu příjemně intimněji. V objemu kufru překvapivě vítězí RCZ (384 litrů oproti 312 u Scirocca), nezapomeňte, že RCZ byl v prvopočátku navrhován jako pick-up (na jeho zádi je to vidět), přístup do obou má nicméně svá omezení.

Dofoceno jest, je čas podívat se autům na zoubek. Vyrážím v RCZ, Michal za mnou v Roccu, projedeme společně Driverswebovskou testovací trasu, aby se Michal rozkoukal. Trasu nezná, není divu, že se mě v plném kalupu neudrží. Přímé srovnání výkonů nám tím odpadá, budu muset spoléhat na své pocity. Na konci trati si vyměňujeme auta, sedám do Scirocca a vyrážím na poznávací kolo. Jsou to fakticky mé úplně první kilometry v tomhle autě a zrovna na náročné trati s pořádně rychlým RCZ za zády. To mě rozhodně neuklidnilo.

Rád bych vám teď popsal, jak jsem se do toho vrhl po hlavě, dotlačil Rocco na limit a vymačkal ho jako citron. Jenže to se dost dobře nedá, když v něm sedíte prvních pár kilometrů. Nejsem Stig. Navíc mě má na očích jeho majitel, takže je to tak trochu i morální problém. Drtit něčí auto je asi jako, ehm, skočit do postele s kamarádovou holkou. Přímo před jeho očima. Takže ano, Šíro jsem prohnal pořádně, ale nestačí to na dost důkladný rozbor a detailní srovnání obou aut. Pár postřehů ale mám.

Zátah mi přijde podobný. Dvoulitr má papírově o něco větší krouťák, ale na trati bez přímého porovnání mi obě auta přijdou přibližně stejně rychlá. RCZ má menší volant a rychlejší a kupodivu i příjemnější řazení, Rocco kontruje progresivnějšími brzdami. Jak se blížíte k limitu, RCZ se začne příjemně vlnit, cítíte, jak pod vámi pružiny, tlumiče a stabilizátory pracují. Než jako nevycválanost to je spíš hravost. Víte, že musíte být obezřetní, že jestli zatlačíte o něco víc, budete toho mít plné ruce. Ten limit je ale až zatraceně daleko, většinou vám na běžné silnici odvaha dojde dřív. Šíro mi přišlo kliničtější. Drží, drží a… drží. Otevřeně však přiznávám, že z výše zmíněných důvodů jsem mu nešlapal na krk tak, jak by bylo potřeba.

Kde leží největší rozdíl, je, překvapivě, ve zvuku. Rocco má nejlepší zvuk ve vysokých otáčkách, někde kolem pěti tisíc. Musíte ho pořádně točit, aby ze sebe vydal to nejlepší. Naproti tomu Peugeot se svým chytrým rezonátorem vás řeřavým vytím provází celou cestu otáčkoměrem. Může to znít jako nedůležitá drobnost, ale právě zvuk vám dá hodně té senzace z rychlosti. RCZ vás zvukem popohání, u Rocca se na pořádný jekot víc napracujete, ale nedostanete za to větší odměnu. Pocit mírného ošizení je na místě.

Dojíždíme první okruh, Michal je z RCZ nadšený. Nádherná kabina, skvělá ovladatelnost, rychlé a přesné řazení. Věci u Peugeotu nevídané. Slunce zapadá, stihneme trať projet komplet už jen jednou, nahoru a dolů. Zastavujeme a necháváme motory vychladnout. Finální verdikt? RCZ je velké překvapení. Vypadá skvěle a jede snad ještě lépe. Není moc praktické, ale zase s ním budete moci po bulvárech honit vodu, má i manuálně vysouvací zadní křidélko, abyste vypadali extra rychlí i při parkování. Ale Michal by své Rocco neměnil. A přiznávám, že i mně je bližší. Stejně jako je výjimečný pocit ukazovat se ve společnosti s modelkou, ale jako holku do života byste ji nechtěli, tak je RCZ okouzlující partner na slunné víkendy, ale Rocco je ten každodenní dříč. Praktický, elegantní, nenápadný a velmi potentní. Na rozdíl od RCZ působí opravdovějším dojmem.

Jenže RCZ ukazuje, kde mohl Volkswagen při vývoji Rocca přitlačit. Design interiéru nepůsobí tak výjimečně a je až zbytečně konzervativní, převodovka by se na sportovní auto hodila kratší a zvuk mohl být barvitější a intenzivnější pro lepší pocit z rychlé jízdy. Stojíme ve tmě jen za svitu pouličních lamp a obě auta si ještě dlouze prohlížíme. Obě nabízejí podobné výkony v docela jiném balení. Je zjevné, že jsou určena zcela jiným skupinám lidí. RCZ sází více na styl, Scirocco na praktičnost. Přesto jsme neudělali chybu, když jsme je postavili vedle sebe, při přímém srovnání navzájem poukazují na chyby toho druhého. Je čas se rozloučit. Z terasy blízké hospůdky k nám doléhá opilecký rozhovor, který nám dává nové téma k přemýšlení: „Čas a prostor neexistuje. O tom odmítám diskutovat!“ And on this bombshell it’s time to end this show.

 

Možná jste si všimli, že REALista na Roccu vyhraná OZka nemá. Nesedí mu k němu, vysnil si už jiná, takže ta skvostná OZ SuperTurismo, po kterých všichni toužíte, můžete mít, jsou na prodej. Pište REAListovi, sami bychom byli rádi, kdyby se už konečně objevily na nějakém autě. A nejlépe na autě z Driverswebu.

A ještě jedna poznámka, kterou by mi Michal neodpustil. Při statickém focení začalo vydávat RCZ podivné cvakání, jako když nahrajete zvuk tikajících hodin a pustíte dvakrát zrychleně. Restart motoru nepomohl, RCZ se otravně protikalo i našimi divokými testovacími jízdami. Vše se vyřešilo zcela náhodou, když jsme pustili palubní rádio. Zřejmě tedy nějaký drobný elektronický problém, z něhož podezříváme parkovací senzory. Ale to byl jediný problém s RCZ za celotýdenní testování

Galerie

Komentáře