foto Driversweb.cz

V Zeleném pekle s Hello Titty Racing

Datum článku: 16.6.2016 | Autor textu: Martin Jánský | Autor fotografií: Filip Fabián

Závodění na Nürburgringu, nejnáročnějším okruhu na světě, je jen pro ty největší šílence. Než jsme jim ale stihli nasadit svěrací kazajku a šoupnout je do polstrované cimry, strčili nás do auta, pevně přikurtovali a vystřelili do jiného vesmíru.

Motá se mi hlava, klepou se mi kolena a žaludek mám jako na vodě. Vlastně mi přijde, že jsou všechny mé vnitřnosti vzhůru nohama, a ještě k tomu naruby. Měl bych zářit štěstím, ale ve skutečnosti jsem jen rád, že se držím na nohou a že jsem se nepozvracel. Právě jsem totiž okusil, co zažívá prádlo ve ždímačce – zažil jsem osm minut intenzivního gravitačního teroru při jízdě ve zběsilé plechovce na nejděsivější horské dráze světa. Takhle chutná jízda v závodním autě na Nürburgringu!

Stojím bezmocně opřený o zeď a zhluboka dýchám, a zatímco si mé tělo zase zvyká na svět, co se netočí, nehází sebou a neposkakuje, snažím se urovnat si v hlavě překotný vír myšlenek a dojmů – a jediné, co z toho vychází, je výkřik „MAGOŘI“. Bájná Severní smyčka má 73 zatáček (to je oficiální číslo, podle jiného počítání taky 154), délku skoro 21 kilometrů a celkové převýšení přes 300 metrů. Trať vedoucí skrz lesy v kopcích pohoří Eifel je široká jen čtyři až pět metrů, po obou stranách lemovaná metrovým pruhem urychlující trávy a pevnými svodidly. Vysoká rychlost, extrémní náročnost, prakticky nulový prostor pro chybu a zákeřně proměnlivé počasí jako bonus. Jackie Stewart moc dobře věděl, proč tuhle trať nazval Zeleným peklem.

A přesně tuhle větu najdete i na kapotě závodní M3 týmu Hello Titty Racing, jediného českého týmu v seriálu vytrvalostních závodů na Nürburgringu (VLN). Celý příběh jeho zrodu si můžete přečíst ZDE, ale ve zkratce všechno začalo velkým přátelstvím Michala Vítka a Honzy Červenky, dvou nadšených caterhamistů se společnou touhou pokořit Nordschliefe. Najezdili zde dohromady přes dva tisíce kol při Touristfahrten a přesednutí ze splašených trubek do opravdového závoďáku nebyl jen logický krok, ale přímo životní nezbytnost.

A zde přichází na scénu Tittyna. Základem je okruhový speciál E46 M3 GTR upravený pro vytrvalostní závody, který pro bitvy na Ringu musel dostat vylepšenou techniku (tužší podvozek, odolnější mechanické komponenty a nějaké ty koně navíc) a navrch unikátní zbarvení od malíře Tomáše Havláska v duchu původních BMW ArtCar. Díky tomu jsou v depu i na trati v centru pozornosti, ale respekt si mezi soupeři vysloužili hlavně svými výkony – hned v loňské první sezoně si dokázali vyjet několik pódií ve skupině. A teď se rozhodli, že mi ukážou, proč se sedačce spolujezdce v závodním autě říká „shit-seat“…

Oblékám si overal, zapínám helmu a soukám se skrz závodní lešení do sedačky spolujezdce, která však není v Tittyně, nýbrž v tréninkové E36 M3 GTR (v E46 na místě spolujezdce sedí elektronika) – ta sice výkonově mírně zaostává za E46 (380 k vs 420 k), ale dohání to ultralehkou hmotností pouhých 1020 kg (Tittyna má předpisových 1200 kg), což ve finále dává ještě lepší poměr výkonu a hmotnosti. E36 navíc díky absenci kil nemá tolik setrvačnosti, takže celkově působí ještě ostřeji. Vzhledem k tomu, že jsem připoutaný pětibodovým pásem prakticky přímo k autu, tak budu mít možnost užít si naplno každou ostrou změnu směru.

Pásy mám dotažené, že se sotva můžu nadechnout, zabouchávají za mnou dveře a já ukazuji palec nahoru Michalu Vítkovi, svému průvodci po Ringu na téhle zběsilé vyhlídkové jízdě. Michal je známý rychlík, který se podle týmového hesla „Myslíš, že to bude menší rána, když to rozbiješ ve 182 km/h místo ve 187 km/h?“ nebojí podržet v zatáčkách plyn na podlaze.

Vyrážíme z boxů na plný plyn na GP Strecke do prvního ostrého vracáku v  Mercedes aréně. Tam, kde bych už dávno brzdil, drží MiVi stále plný plyn, pak zadupne brzdu, až mi to málem vyrazí dech, a strhne řízení doprava tak ostře, že kdybych nebyl tak pevně připoutaný, spadl bych mu do klína. Pak mi předvádí, kolik géček dokáže ustát podvozek na slickách, zkratkou proklouzneme do esíčka Bilstein, na plný plyn proletíme obloukem Advan a prosmýkneme se šikanou Veedol. A když už mám pocit, že by to celé klidně mohlo skončit, ve skutečnosti to teprve začíná – sjíždíme z GP Strecke  a přes horizont padáme dolů do hlubin pekelné Nordschleife.

Dál už se mi všechny dojmy slévají do jedné rozmazané čmouhy plné rázných úderů pěstí fyzikálních sil, jako bych se zapletl do divoké rvačky gangů. Drtivá akcelerace na rovinkách a brutální brzdy, ostré průjezdy zatáčkami a poskakování přes hrboly a obrubníky. Hází to se mnou ze strany na stranu, a i když se chvíli snažím zapírat, kde jen můžu, postupně mě opouštějí síly a já už jen vlaju v pásech jako hadrový panák a soustředím se hlavně na to, abych udržel oběd na svém místě.

Nejsem slaboch, už jsem jel v několika hodně rychlých závodních autech, ale tohle je nejšílenější a nejintenzivnější zážitek, jaký jde na čtyřech kolech zažít – kombinace rychlého auta a náročné trati vás nenechá ani na vteřinu vydechnout. Je jedno, co všechno jste zažili, tady máte pořád co poznávat – ringoví nováčci mohou žasnout nad neuvěřitelným profilem trati a přetíženími, které auto dokáže generovat všemi možnými směry, zkušenější načítají stopu a brzdné body a obdivují poddajnost podvozku a grip slicků, experti pak můžou zkoumat MiViho efektivní a řízný řidičský styl.

Těch osm minut fakt nebudete chápat a ještě víc budete kroutit hlavou, až to pak zvenku uvidíte v plném závodním tempu. Na trati je 150 aut a všichni jedou jako naprostou střelbu – od začátečnických Clií RS a GT86 až po tovární speciály GT3 řízené bleskurychlými profíky. S ohledem na úzkou trať je tu předjíždění na jiném levelu: není neobvyklé, že se tu předjíždějí tři auta naráz a dvě z nich přitom jedou po trávě, a když vás někdo brzdí, prostě do něj drcnete jako na motokárách, jen v rychlostech o řád vyšších. Připočtěte si velmi proměnlivé podmínky (jsme na horách, takže se tu počasí mění každých pár minut, za deště pak nejsou na trati kaluže, ale z okolních kopců tečou rovnou řeky) a výsledek vás spolehlivě vyděsí k smrti. Tedy pokud máte rozum.

Jenže tihle kluci jsou naprostí MAGOŘI, takže z toho mají ještě srandu! Kdepak, závodění na Nordschleife je jen pro ty největší automobilové blázny a já musím smeknout před každým, kdo sebral odvahu a vrhnul se do toho po hlavě. Ale příště to budu pro své vlastní dobro pozorovat raději jen zpovzdálí, které sebou nehází, nehoupe ani neskáče.

HELLO TITTY RACING

Závodní tým Hello Titty Racing, to je MiVi (Michal Vítek), Sergej Paulavets, Červ (Honza Červenka) a parta kluků BP Autosport z Bruntálu v čele s Martinem Šípkem a jeho pravou rukou, týmovým inženýrem Mirzzou (Míra Budík). Tihle všichni jsou odkojeni „běžnými“ závody – od Carbonie přes X-BowBattle až po 24h series, ale Nordschleife naprosto milují a smějí se sami sobě, jací jsou blázni, že si vybrali to nejtěžší závodění na světě. Umí vám také otevřít dveře do závodního světa a posadit vás za volant Caterhamu, Clia nebo BMW M3 GTR (podle toho, co vám schopnosti a peněženka dovolí) a nebo vás vyvezou na závod VLN jako diváky a při svezení na spolujezdci v M3 vám způsobí mořskou nemoc. Stačí, když jim napíšete.

 

Galerie

Komentáře