foto Driversweb.cz

Tesla mění automobilový svět – BLOG

Datum článku: 1.3.2016 | Autor textu: Martin Jánský

Elektrická Tesla je tak fascinující stroj, že se nám popis technologií nevešel do samotného testu, a tak vám ho přinášíme samostatně – pohodlně se usaďte a připravte se být ohromeni!

Nikola Tesla byl génius, vizionář a vědecko-technický revolucionář, takže není divu, že automobilka, která nese jeho jméno (založená dalším géniem dnešní doby, který změnil tvář elektronických plateb a cest do Vesmíru), přináší vědecko-technickou revoluci do světa automobilů. Je neuvěřitelné, že firma, která před 13 lety vyrobila své první auto tak, že nasypala do kufru Lotusu Elise stovky bateriových článků z notebooků (vzpomínáte na Teslu Roadster?), dokázala na druhý pokus s Modelem S stvořit něco tak propracovaného, komplexního, funkčního a posouvajícího hru hned o několik lig výš.

Model S (četli jste už náš TEST?) totiž není jen tak ledajaký elektromobil – v době, kdy si zavedení výrobci se staletou historií troufli elektrifikovat jen malá rodinná auta s průměrnými jízdními výkony (100 koní) a sotva použitelným dojezdem (reálných 100 km), přišla odnikud neznámá Tesla a postavila plnohodnotnou luxusní limuzínu se čtyřmi stovkami koní a reálným dojezdem kolem čtyř set kilometrů! Nestačí vám to? Klidně můžete mít i 760koňovou verzi a prohánět supersporty za desítky milionů. To je asi jako kdybyste si doma ve sklepě poslepovali raketu a doletěli s ní na Měsíc. A zpátky.

Dlouhý dojezd je samozřejmě možný jen díky velkému bateriovému packu – má buď 70, 85 nebo 90 kWh (podle modelu), což je více než dvojnásobek 30 kWh baterie v Leafu. Nabíjet takového mamuta by byla nekonečná otrava, kdyby Tesla zároveň nepřišla se supernabíječkou (vážně se jmenuje Supercharger), která dobije celou kapacitu baterie cca za hodinu a půl (na 200 km za 20 minut). První vznikne brzy ve Vestci u Prahy, další jedna až dvě by měly přibýt později.

Elektromobilita je ale jen část všech revolučních změn u Tesly, z uživatelského pohledu je významnou změnou interiér bez tlačítek. Místo toho tu máte jen obrovskou 17palcovou dotykovou obrazovku, přes kterou ovládáte všechno. VŠECHNO! Od nastavení klimatizace, rádia nebo navigace přes palubní počítač, vyhřívání sedaček, rozsvěcení světel, zamykání dveří nebo otevírání kufru, stahování střešního okna nebo nastavení jízdních režimů až po sofistikovaná nastavení síly rekuperačního brzdění nebo řízení nabíjení baterií. Až vás skoro překvapí, že ovládání oken zůstalo klasicky ve dveřích…

 

To by u řady automobilek skončilo jedním obrovským nepřehledným gulášem, ale Tesla nezapře svůj digitální původ, takže všechno funguje, jak má. Základní volby máte vždycky po ruce, struktura je logická a ovládání intuitivní, obrazovku si ještě můžete rozdělit a naráz sledovat pokyny navigace a odhad dojezdu, nebo třeba pro zábavu sledovat za jízdy pohled parkovací kamery a do toho brouzdat na internetu. Systém se mírně zpomalí právě jen u prolézání webových stránek s náročnými plug-iny a shodit se nám ho podařilo jen jednou. Za jízdy. Ve sto kilometrové rychlosti. Naštěstí je ovládání jízdy od infotainmentu oddělené, takže jsme mohli jet nerušeně dál, zatímco se systém restartoval. Uf.

A propos internet – Tesla je jako správný technofetišistický zázrak na čtyřech kolech neustále online (tarif platí sama Tesla a kupodivu používá americké SIM karty v roamingu, tak moc neřeší náklady), což umožňuje už zmíněné brouzdání internetem nebo streamování hudby, navigace si stahuje Googlí fotomapy, které pomůžou v lepší orientaci, a auto díky tomu můžete ovládat na dálku přes mobilní aplikaci ve smartphonu – třeba sledovat stav nabíjení, dopředu si ho vyhřát, než do něj ráno v zimě nasednete, nebo sledovat jeho polohu, když ho půjčíte manželce. Skvělým bonusem jsou pak průběžné aktualizace firmware v autě, jako to děláte s mobilem, takže pro nejnovější funkce nemusíte do servisu, ale máte je k dispozici okamžitě.

Dalším pokrokem Tesly jsou senzory. Ano, dnes je má kvůli parkování už skoro každé auto – vzadu, některá také vpředu a pár nejlepších i na bocích. Jenže Tesla sleduje komplet prostor kolem celého auta. Laserem. Díky tomu vám dokáže na palubním displeji zobrazit přibližný tvar překážky, a dokonce i na centimetr změřit vzdálenost. Zní to jako zbytečnost, ale ve skutečnosti to v mnoha těsných situacích dokáže příjemně usnadnit život.

Díky senzorům, radaru, systému sledování vodorovného značení na silnici a datům z navigace pak může fungovat autopilot. Ten toho umí víc než základní systémy konkurenčních značek – má větší rozsah použitelných rychlostí i poloměrů oblouků a umí dokonce přejet z pruhu do pruhu. Jo, samořídící auta jsou už vážně tady. Vtipné je, že co většina výrobců teprve o překot vyvíjí, získaly všechny Tesly pouhým updatem firmware, technologické vybavení už měly od začátku na palubě. Díky tomu umí Tesla nejen brázdit dálnice, zatímco vy zrovna jíte, telefonujete nebo vyřizujte e-maily, taky sama zaparkuje nebo přijede na přivolání aplikací v telefonu.

Největší problém Tesly tak nemá nic společného s Teslou – jde o dobíjecí infrastrukturu, která je stále přinejlepším bídná. Pražáci se mohou ještě radovat, protože tady je síť nabíjecích stanic docela hustá a nabízí dost výkonné přípojky. Na druhou stranu však taky přibylo elektromobilů, takže se často stane, že vám u nabíječky zaťuká na okno řidič Leafu jezdící pro Uber: „Hej, kámo, vždyť tam máš dojezd 370, tak už mě pusť. A kam jedeš, že potřebuješ takový dojezd?“ Nám se to přihodilo dvakrát za víkend. Pokud jste však mimopražští, budete si muset k nejbližší nabíječce pravděpodobně pár (desítek) kilometrů zajet nebo pořídit drahou silnější domácí přípojku.

To vás naučí precizně plánovat všechny cesty, aby vám vyšel dojezd, nebo jste měli po cestě dobíječku – jenže v ČR neexistuje žádná oficiální a pečlivě udržovaná mapa všech dobíjecích míst a všechny ostatní pokusy jsou zatím jen (nekompletním) dílem elektromobilních nadšenců. A protože mají české nabíječky více provozovatelů, existuje taky více způsobů autentizace a platby – u ČEZ platíte měsíční poplatek a dostanete čip, u PRE máte čipovou kartu a platíte za každou hodinu nabíjení a jinde vám bude stačit jen platební karta.

A tím to ještě nekončí, protože každá dobíjecí stanice nabízí jiné druhy nabíjení, které se budete muset naučit rozlišovat. Největší zoufalství je nabíjet z klasické 16 A/230 V zástrčky (Teslu tak dobijete za cca 13 hodin), podstatně lepší je třífázový Mennekes 3x32A/400 V (cca 6 hodin) a darem z nebe je pak stejnosměrné CHAdeMO 120 A/500 V (3 hodiny) – těch je ale po jen pár kusů a poznáte je podle připíchnutého Leafu s pospávajícím řidičem Uberu uvnitř.

Vedle pořizovací ceny a pořád docela omezujícího dojezdu je mizerná infrastruktura největší bolestí dnešních elektromobilů. Ale samotná myšlenka pohonu elektřinou je bez diskuze správná, protože řeší řadu problémů klasických motorů (hluk, náročnější ovládání, složitá konstrukce a celková neefektivita) a přináší posádce daleko vyšší komfort. A Tesla je dnes bezesporu naprostou hvězdou elektromobilního nebe a všechny automobilky se snaží, aby měly podobné auto v nabídce. Jenže Tesla byla prostě první – geniální, revoluční, vizionářská. Docela slušné na to, že je to jejich druhé auto, ne?

Za zapůjčení vozu děkujeme společnosti BusinessLease.

Foto: Jan Svoboda

Galerie

Komentáře