foto Driversweb.cz

Most s Méganem GT – RenaultSportí průlet

Datum článku: 13.2.2017 | Autor textu: Matěj Slepička

Mostecký okruh zná snad každý. Už ho mám taky velmi dobře prozkoumaný – z tribuny, z každého koutu boxů, z kopce s hradem Hněvín, jen přímo z trati ještě ne. Přišel čas to změnit...

Eau Rouge ve Spa, Corkscrew na Laguna Seca, Tamburelo v Imole nebo Karussel na Ringu – každý okruh má specifické, neopakovatelné místo, které ho dělá výjimečným z pohledu řidičského zážitku i divácké atraktivity. V Mostě je to esíčko hned za cílovou rovinkou, kde se za plotem tlačí největší davy fanoušků, protože právě tady se obvykle Adam Lacko s Buggyrou nebo Tomáš Pekař s Octavií CUP derou vpřed startovním polem.

Dát hned za cílovou rovinku retardér je trochu laciný trik, jak zvýšit dramatičnost závodu, ale spolehlivě funguje – hned po startu tam vzniká velká třenice a s každým kolem je vysoká šance na efektní souboj pevnějších nervů. Tady se dá závod udělat i ztratit. Auta vyletí v těsném závěsu z poslední zatáčky, na plný plyn se ženou po rovince a rozhodne to, kdo bude koncentrovanější, preciznější nebo prostě ukáže větší koule – ty správné závodnické vlastnosti.

I já teď letím po cílovce s plynem zadupnutým do podlahy a stíhám vedoucí auto s dalším hned za svými zády, oči mám připíchnuté na brzdových světlech auta přede mnou a po očku sleduji zpětné zrcátko. Žádný divoký předjížděcí manévr na poslední chvíli však nehrozí, dnes si to tu jen osahávám. Ale i cvičný průjezd ve vláčku má své kouzlo a správné projetí retardéru vyžaduje přesnost a odvahu.

Říct, že to mám dneska jen ve svých rukou, by bylo dost sebestředné, protože mě tady dneska zachraňuje krotký Mégane GT (redakční TEST ZDE). Je sice primárně jen rychlý rodinný expres, ale na jeho vývoji se intenzivně podílela divize RenaultSport, která mu prý vetkla více zábavy.

Autu přede mnou se rozsvítí brzdová světla, brzdím těsně za ním a vrhám se po hlavě do první části esíčka – auto sebou pohodí do zatáčky, jako by mělo nakoukané průjezdy zatáčkami Jeana Ragnottiho na YouTube. Pak hbité přenesení váhy, zakousnutí se do navazující ostré levé a zase to čiperné stočení do vnitřku zatáčky. Připadám si, jako bych v zatáčce vždycky přesedl z velkého Méganu do rozverného Clia.

Za tuhle ukázkovou obratnost vděčí Mégane systému natáčení všech kol 4Control, který v pomalých zatáčkách pomáhá agilitě natočením zadních kol do opačného směru a v těch rychlých přispívá stabilitě a neutralitě stáčením do stejného. Funguje to naprosto návykově, ve vracáku už se přistihuji, jak jsem v nájezdu schválně agresivní a užívám si pocitového odstavování zádě, v Matadoru se spoléhám na jistotu podvozku a v dvojité pravé před cílovkou využívám každý centimetr trati tak, abych vlétl na rovinku co nejrychleji.

Po pár kolech končíme jízdu na přehřátých pneumatikách a s unavenými brzdami. Přeci jen je znát, že Mégane GT nebyl stvořený pro okruhové řádění – řízení nemá moc citu, převodovka si dává po zmáčknutí pádla trochu načas a motor má asi tak vzrušující projev jako pračka se ždímačkou. Ale nakonec v tom zmatku s hledáním ideální stopy, brzdných bodů a laděním průjezdů zatáčkami oceňuji, že jsem tady dneska s takhle hodným autem. Nemusím řešit reakce auta, ale soustředím se jen na trať a její učení je pak snazší.

Kromě toho, že mě Mégane kolegiálně nechal soustředit na jízdní stopu a brzdné body, tak i okouzlil obratností v zatáčkách. RenaultSportu prostě nikdo neodepře talent na naladění podvozkových komponentů. Až přijde nový Mégane ve verzi R.S. s mechanicky svorným diferenciálem, vymizí i zbytky nedotáčivosti pod plynem a nový král hothatchů opět začne úřadovat.

Komentáře