foto Driversweb.cz

Mercedesem na Seč – byli jsme u toho

Datum článku: 16.9.2011 | Autor textu: Martin Jánský

Když jsme dostali pozvánku zúčastnit se celorepublikového setkání Mercedesů pod hlavičkou Mercedes-Benz klubu ČR konaném v malebném okolí Sečské přehrady, nemohli jsme odmítnout. Je to také ideální příležitost v rychlosti prolétnout historii Mercedesu samotného.

Dokážete si představit stylovější prostředí, kde absolvovat sraz Mercedesů, než ze zadní kožené sedačky S-Klasse W140, která Mercedesu zajistila velkou porci moderní slávy? Pokud jste byli na začátku devadesátých let úspěšný byznysmen, bankéř, politik nebo diktátor, nemohli jste sehnat luxusnější, spolehlivější a bytelnější stroj, než byl tenhle. Jaká všechna rozhodnutí se tu asi odehrála: „Nabídněte výhodnější smlouvu, prodejte akcie, hlasujte proti opozici, krvavě potlačte revolucionáře!“

Účast byla opravdu vysoká, od malého áčka až po monstrózní obytnou dodávku Sprinter, od historického W21 až po nejnovější C-class Coupé

S Mercedes-Benz klubem jsem se setkal už po akci Veteráni mezi ploty, kdy si členové rady klubu v reportu samozřejmě všimli mé slabosti pro ameriky a nezapomněli mi taktně naznačit, že jsem Mercedesům nevěnoval mnoho prostoru. A dali mi šanci na reparát: „Nechcete se s námi svézt při rallye?“ Vy byste snad odmítli?

Na trať rallye vyrazili nebojácně i staříci. Mluvím o autech...

A tak tu sedím a nechávám se konejšit skvělou, čerstvě ošetřenou kůží zadní sedačky, po očku sleduji podmračené nebe a přemýšlím o duchu Mercedesu. Dvojitá skla oken dokonale tlumí hluk z okolí, takže si naplno vychutnáme každé hrábnutí do strun kytaristy AC/DC a typický chraplák Briana Johnsona „I’m T.N.T., I’m dynamite“ ze skvělého rádia Becker (znalci pochopí, ostatní by se měli dovzdělat), všechna elektrika na palubě i po takřka dvou dekádách funguje, včetně elektrických záclonek na zadním okně, aby prominentní pasažéři nebyli rušeni vlezlými slunečními paprsky nebo vystaveni objektivům neodbytných paparazzi. Motor vzdáleně hučí, podvozek po mizerné okresce jen pluje, visíme na zádi prvního ML a spolujezdec čte „noty“: „Ne, už teď doleva!“ Po kluzké sedačce to se mnou smýkne na pravé dveře, jak Mamut na poslední chvíli stočí svou příď do úzké odbočky.

Střídmá elegance v kombinaci s luxusem, o tom jsou Mercedesy dodnes

Vlastně to není ani tak pravá rallye jako spíš spanilá jízda malebnou krajinou východních Čech v podhůří Železných hor, jejíž trasa je zahalena rouškou tajemství skrytou do takřka soutěžácky podrobného rozpisu, jen místo „levá tři, váže pravá dva, horizont kope“ z piktogramů čteme spíše „na druhém kilometru začíná obec, o tři sta metrů dál odbočit z hlavní doleva“. Ano, už tady! Posádku tvoří Jirka a Martin, dvojice fachmanů, živících se opravováním Mercedesů, a opravdových fanoušků značky a na slovo vzatých znalců. Od koho bych se mohl o Mercedesech dozvědět víc než právě od nich: „Začalo to v roce 1900 u Emila Jellineka, který dal Wilhelmu Maybachovi a Gottliebu Diamlerovi za úkol navrhnout pro něj revoluční sportovní auto, které pak pojmenoval po své dceři Mercedes.“

Jedno z těchto dvou aut není Mercedes, uhodnete které? Nene, bez nápovědy.

Poskočme ale o pár dekád dopředu k nejstarším účastníkům srazu, Mercedesům ze třicátých a čtyřicátých let s poetickými názvy 170V nebo 260D. Neméně inspirující byla kódová označení jednotlivých generací jako W21 nebo W136, v čemž Mercedes pokračuje i u dnešních modelů. Za těžko zapamatovatelnými názvy se ale skrývají nepřehlédnutelně ladná auta (pokuste se nepředstavovat si u nich hajlující oficíry Waffen SS, každý národ má nějakou minulost).

Vítězství mezi luxusními vozy je naše, můj Vůdče!

Oč méně sdílné jsou kódové názvy, o to laskavěji působí přezdívky, které některým z nich fanoušci a majitelé Mercedesů dali. Pontony se jmenovaly první nové modely Mercedesu po druhé světové válce, jejich označení odkazovalo na nový designový styl se všemi koly skrytými v karoserii. Sedan, kupé ani kabriolet (W120, 121, 128 a 180) na sraz nedorazil žádný, ale patří sem i velmi elegantní „malé SL“, tedy čtyřválcové kabrio 190SL (W121), menší bráška slavného 300SL Gullwing, tedy „velkého SL“. To už bohužel patří do sorty aut, která uvidíte jen v muzeích nebo klimatizovaných garážích soukromých sbírek, místo aby brázdila silnice a rozdávala radost všem v okolí, na to jsou příliš cenná.

Plácat tyhle krásky po zadku skutečně není příliš vhodné. Museli byste to po sobě znovu vyleštit.

Nástupcem Pontonů byla generace W110/111/112 ze šedesátých let. Říkalo se jí Křídlo, podle zjevné inspirace americkým stylem elegantních a okázalých ocasních ploutví, v případě zdrženlivého Mercedesu však poměrně decentních. Nakonec Německo není Amerika a každá snaha vyčnívat ze stávajícího pořádku je potlačena přísným, odsuzujícím pohledem.

Křídlo zasněně hledí do ohrady s koňmi. Asi by se s nimi rádo šlo proskočit..

Malé W114/115 žádné uchu libé pojmenování, pokud vím, nemělo, stejně tak W116, které se na srazu objevilo ve výjimečné variantě 450SEL s velmi americkým, 286 koňovým, ručně sestaveným V8 6,9 l pod kapotou a hydropneumatickým podvozkem, uvedeným Mercedesem do výroby nepatrných 20 let po průkopnickém Citroënu. Mercedes rozhodně nebyl zvyklý nic uspěchat, ale když už nějakou technologii do auta namontovali, fungovala bezchybně. Dieselův motor, ABS, ESP, posilovač brzd, airbagy, vzduchový podvozek, elektrické ovládání brzd… Moment, to poslední vlastně ne. Ups!

Osmiválec, pět metrů na délku a bílé pruhy na gumách... a přitom to není amerika!

Snad neoblíbenějším modelem Mercedesu bylo W123 Piáno. Proč Piáno? Přistavte za auto klavírní stoličku a pak si počkejte na prvního zmateného klavíristu, který bude hledat klaviaturu neskrývající se v kufru. Stihnete mu tam přivřít prsty? Charakteristický tvar víka kufru mu dal jméno, originální tvar zadních světel věčnou památku v mých vzpomínkách, neprůstřelná spolehlivost oblibu u majitelů. Dny největší slávy Mercedesu.

Tohle není přímo Piáno, ale jeho záď byla byla velmi podobná

Na tu úspěšně navázala W124, která se v průběhu svého produktového života stala třídou E. „Podívej, křídlo na zádi, výfuky ani ty chromované lišty tam nemají co dělat,“ ukazuje Jirka na kabrio E36 AMG. „Stejně jako průhledné blinkry. Je to druhovýroba a jen do nich teklo."

Vánoční stromek uprostřed léta?

Pak Jirka pokračuje: "To tahle dročka je pro mě daleko opravdovější. I s původním dročkářským interiérem. Možná není v dokonalém stavu, má na boku ještě namalovanou linku, ale majitel se s ní stejně nebojí přijet na sraz. To je pro mě pravý srdcař.“ Pak následuje výklad o tom, co všechno měly taxikářské verze posílené a vylepšené. Bylo běžné, že dva němečtí taxikáři si koupili jeden Mercedes dohromady a střídali se v něm na směny, auto se prakticky nezastavilo. Tenhle kousek nejspíš také dvakrát objel svět a startuje třetí kolo stále ve slušné formě. Znáte lepší test kvality?

Pracant a sportovec. Na první pohled k nerozeznání podobní.

Pak se na scéně objeví E500 a znalci oněmí. Pro odborníky opravdový skvost, který prozradí jen jemně vytažené blatníky. A zběsilé tempo, kterým umí pelášit díky třísetkoňovému osmiválci pod kapotou. Tou dobou AMG ještě podnikalo na vlastní triko a sport u Mercedesu patřil jen na závodní tratě.

500E - "E" jako Extáze pro znalce zkoumající auta lupou

Oblíbenou W124 nahradila Masařka W210, kde už kvalita začala lehce pokulhávat a definitivně padla na ústa v následovníku W211, který dostal právě ty nedotažené moderní brzdy ovládané elektrickými impulzy místo klasické hydrauliky. Nespolehlivý Mercedes? Značka se z toho dodnes snaží vyhrabat.

Masařka, křídlo a kostel. A teď co je co...

Nejproblémovější model byla ale v Americe stavěná první generace ML, která si právě proto vysloužila nelichotivé označení Lajdák. Nejluxusnější Mercedesy ale nikdy kvalitou příliš neklesaly. Po W116 přišla W126 řečená Číňan kvůli úzkým předním světlům, následovala kompletně nová a technikou nabitá W140, které se kvůli v té době ohromným rozměrům a zavalitému profilu říkalo Mamut.

Proč mu říkají Mamut? Kly? Chlupy? Kdepak, ale zkuste ještě něco jiného.

A v jednom takovém Mamutovi se právě pohodlně rozvaluji a poslouchám AC/DC a sosám poznatky odborníků na předních sedačkách: „Americké verze se lišily, podívej na ta dvě SL – v Americe nesměla být dvě světla pod jedním sklem, proto je mají oddělené. Lišily se i interiérem a detaily jako měkké nárazníky nebo chromovaná kola.“

Najděte deset rozdílů mezi americkým a evropským SL

Legendární Pagoda se na srazu nevyskytla, následovník ze sedmdesátých a osmdesátých let již k vidění byl, stejně jako Žehlička z let devadesátých.

Tuningová kola Lorinser? Nebezpečně blízko temnému území kolotočářů.

Tolik ve zkratce historie nejdůležitějších modelů Mercedesu a jejich znalecká nomenklatura v praxi, abyste nebyli za blbce (jako jsem byl předtím já), když se začne mluvit o křídlech a piánech. A i když to možná nejsou ta nejsportovnější auta na světě, pořád mají nadšenému řidiči co nabídnout zejména v oblasti jízdního prožitku, kultury cestování a pohodlí. Nerozumím rallye, při které nejde o to dojet někam nejrychleji, ale rozumím lidem, kteří se kolem hejna Mercedesů seběhli všude, kde účastníci srazu při své spanilé jízdě zastavili. Mercedesy v očích lidí stále představují nejvyšší dostupnou kvalitu u aut skrytou za střídmými, ale hodnotnými tvary. Automobilová aristokracie.

Jezdit Mercedesem a přespávat ve stanu? Žertujete?!

Jedním z požadavků, díky kterým se na začátku minulého století zrodil první Mercedes, model 35hp, jenž ohromil svět a nastartoval značku s trojcípou hvězdou ve znaku, byla Jellinekova věta: „Nechci auto pro dnešek nebo pro zítřek, chci auto pro den po zítřku.“ I přes zaškobrtnutí Mercedesu v minulé dekádě, způsobené snahou šetřit náklady, právě tato věta nejlépe charakterizuje všechny minulé, a doufejme i budoucí Mercedesy. Právě od Mercedesu pocházejí také hesla „Zkonstruovaný jako nic jiného na světě“ nebo „To nejlepší nebo nic“. Faux pas v devadesátých letech ukázalo, co je pravý duch značky a od jakých hodnot nesmí nikdy ustoupit, aby zůstala sama sebou a proti konkurenci uspěla, a současné vedení směřuje k návratu k těm nejlepším tradicím. Nejlepší nebo nic. Velký závazek, který se Mercedesu dařilo a znovu daří plnit.

To nejčernější nebo nic! /// foto autor

Galerie

Komentáře