foto Driversweb.cz

Jaguar sraz Karlovy Vary – byli jsme u toho

Datum článku: 21.10.2011 | Autor textu: Martin Jánský

Srazová sezona vyvrcholila patrně nejpovedenější akcí ve velkém stylu. Pozvání na setkání členů Jaguar klubu jsme nemohli odmítnout a rovnou říkáme, že s takhle doširoka otevřenou pusou jsme ještě nezírali!

Jaguary nepatří na louku, nepatří k písáku a už vůbec ne na vesnickou náves. Jaguar po celou dobu své existence byl synonymem pro vysokou úroveň, požitkářský luxus v elegantním balení bez vulgární okázalosti nebo maloměšťácké přízemnosti. Trochu škrobený, trochu povýšenecký, ale vždy ledově klidný a jdoucí za svým cílem. Čtyřkolový symbol typického charakteru britské aristokracie. S lulkou pevně stisknutou mezi zuby, sklenkou brandy v ruce, s unuděným výrazem sedící v křesle u Timesů a v pozadí úvah s myšlenkou na švihání sluhy bičíkem a rajtování na jeho zádech v jezdeckých botách. Když párty, tak v tradičním stylu.

Proto jediným místem, kde se Jaguar klub mohl srazit, byly Karlovy Vary. Opulentně luxusní lázeňské město na úrovni, jež působí svým klidem jako balzám na duši relaxujících hostů z řad pověstných horních deseti tisíc. Tedy pokud si odmyslíte směšně rádoby okázalá vetešnictví s lesklými kamínky a nevalné pokusy o restaurace pro kulinářské gurmány, kde vám rádi přinesou smažený sýr s hranolky, kulisy, které vám dají jasně vědět, že jste při volbě destinace pro dovolenou měli opravdu raději zvolit Monako, jak jste původně zvažovali.

 

Odmyslete si je a s nimi i komunistické stavby a ocitnete se skoro v ráji. Samotné lázeňské domy s vznosnou architekturou a vzdušné kolonády jsou okouzlující, celé město je pak skryté v hloubi údolí, kam už si slunce moc netroufá a kde vedou až nečekaně zajímavě zakroucené silničky.

Právě Jaguary sem svou charakteristickou aurou skvěle zapadnou a s nimi i jejich majitelé, kteří si akci umí náležitě užít. „Půlka lidí dostala včera přes držku a druhá polovina má kocovinu,“ třesu si na úvod rukou s prezidentem klubu Filip Turek (pokud tohohle neuvěřitelného člověka neznáte, musíte si přečíst rozhovor na FB stránkách spřátelného Temple Of Speed). Váhám, zda se zeptat portýra na šlincy na zádech od bičíku a bodná zranění ostruh zaražených do boků.

 

Ale jsme tu kvůli autům a už od začátku je co obdivovat. Začněme u klasického sedanu XJ mnoha různých ročníků i motorizací, s hranatými světly i tradičnějšími kulatými, elegantně štíhlé limuzíny, nad jejímiž konturami srdce nadšence do britských aut zaplesá.

Zakladatel rodu XJ6 se ukázal v pro Jaguary netypické bílé barvě, což mu neubralo nic na jeho kráse, právě naopak. Zafungovala i helma s motivem britské vlajky za zadním oknem. Napadlo by vás vyrazit s velkým sedanem na okruh? Pro Jaguary žádný problém, dokonce si v tom i libovaly a v závodech s chutí drtily konkurenci!

Máte raději kupé? Co takhle XJ-S, ne úplně dokonalý, ale charismatický nástupce legendárního E-Type, pověstný svými elektrickými šotky, kteří z něj s oblibou dělali statický objekt hodný obdivu a dočasně neschopný pohybu. Možná proto byl tak osobitě krásný, nadčasový design přežil bez větších změn neuvěřitelných 21 let.

I sebevětší ignorant ale v řadě stojících Jaguarů zamíří neomylně k E-Type. Pokud nějaký tvar definuje Jaguar, je to tento. Kočkovitá šelma ve skoku ze znaku automobilky z Coventry zhmotněná do čtyřkolového objektu touhy tak dokonale, že je jedním z nemnoha adeptů na titul nejkrásnější auto historie. Žádné kupéčko s ladně se svažující zádí a s vyklápěcím oknem jako přístupem do kufru se neukázalo, ale dorazil neméně krásný kabriolet a hned s V12 pod kapotou a čtyřmi neuvěřitelně zpracovanými výfuky. Tuhle krásku bych vydržel okukovat hodiny, dny, týdny a stále se nemohl nabažit fantastických tvarů a oblin.

Ale musím dál, je tu ještě spousta dalších aut k obdivování. Něco z ladnosti křivek E-Type pobral i model XK, jenž nahradil hranatý XJ-S. Úprava od Catspeed k nim přidá svalnatější, ale dokonale padnoucí bodykit a upravené výfuky, které ještě víc zdůrazní autoritativní a odzbrojující zvuk kompresorového osmiválce. Kdybyste ho tak mohli slyšet. Vruuuuuuum!

Stejně zářivě bílý byl i Daimler DS420, obří limuzína královského typu. Kolemjdoucí ji většinou titulovali „Rolls-Royce“, což majestátnímu Daimleru slouží jen ke cti. Samozřejmě působí zavalitě, ale lépe střižené plechové šaty pro auto o velikosti rodinného domu jsem snad ještě neviděl. Ani u konkurenčního RR.

 

Všechny ladné krásy čtyřkolových šelem zastínil jeden zářivý, brutální býk. Zvláštním hostem srazu ze Slovenska se stalo bájné Diablo, jehož majitel srdcem zůstal věrný Jaguaru, i když si splnil sen horkokrevnou italskou bestií.

Svítivě oranžový zplozenec pekel cvičil s lidmi až neuvěřitelně. Jaguary zaujaly znalce, ale každý se prostě potřeboval vyfotit u tohohle nádherného „Ferrari“. Ano, automobilová vzdělanost má v Čechách ještě značné mezery.

Obrovský plechový rezonátor kolem výfukových trubek zajistil fanouškům aut spolehlivou erekci přinejmenším chloupků na zátylku už na volnoběh zběsilého dvanáctiválce, nekontrolovaný třas v končetinách při prohrábnutí plynu a práci pro sklenáře, když Diablo vystřelilo úzkou ulicí mezi domy, kde až strašidelný zvuk hledal cestu k uším lačných posluchačů i přes nebezpečně tenké okenní tabulky. Pokud by ve vás tenhle zvuk vyvolával fyzickou bolest, doporučuji terapii volnoběžným vrčením sametového šestiválce.

 

Konvoj Jaguarů mířící z Varů na blízký hrad Loket zastavoval dopravu na ulicích a nutil lidi kroutit hlavami při projíždění bezpočtu britských limuzín a kupé a nevěřícně zírat, když se kolem prohnalo zlostné Diablo. Stejné pozdvižení způsobila kolona i v podhradí samotného Lokte, procesí Jagů snadno zastínilo na náměstíčku se konající pouť i s jejími mámivě blikajícími světýlky střelnic a autíček.

Pro Diablo nicméně hrbolaté dláždění a kopcovitý terén znamenal problém s nájezdovými úhly, který řidič vyřešil hledáním alternativních cest k hradu. Surrealistický pohled na široké a nízké oranžové Lamborghini míhající se za ohlušujícího řevu úzkými historickými uličkami podhradí mě budí ze snů ještě dnes. Nebo byl právě tohle sen? Drobný E-Type do těchto kulis ale zapadl naprosto dokonale a esteticky je posunul o něklik řádů výš.

Okreskami točícími se podél místních kopců se výsadek Driverswebu vrátil do hlavního štábu srazu Jaguarů před hotelem Pupp, kde na mě čekal pořádný šok. XJ220. Chvíli jsem bez dechu nevěřícně zíral s otevřenou pusou, pak něco neartikulovaně mumlal, uklidnily mě až dlouhé minuty hloubkového zkoumání této nepopsatelně nádherné královny českého Jaguar klubu. Tak, a mohu spokojeně umřít, nic lepšího mě už v životě nepotká.

Diablo možná upoutá pozornost davů, ale rafinovaný a neméně rychlý supersport doutníkovitého tvaru plný závodních technologií uchvátí oči znalců. Vlastně bylo to právě XJ220, které Diablu vyfouklo titul nejrychlejšího sériového auta. 343 km/h (213 mph) bylo sice o deset kilometrů pomalejší, než si jako cíl vytyčil vývojový tým a naznačil jménem auta (měl jet právě 220 mil v hodině), ale do příchodu ještě extrémnějšího McLarenu F1 neměl tenhle Jag konkurenci.

Možná byste ho raději s původně plánovaným dvanáctiválcem než foukaným šestiválcem, ale i tak musíte uznat, že tento pohrobek skupiny B má v sobě víc kouzla a charakteru, než všechna moderní Ferrari dohromady. Tom Walkinshaw po sobě zanechal brilantní nadčasový odkaz, který se nikdy neomrzí.

Mezi dalšími pozdními účastníky srazu byl i Daimler Double Six s vinylovou střechou. Ladné originální tvary se střechou bez B sloupku společně s perfektním stavem auta ne nepodobným tomu, v jakém vyjelo před 40 lety z továrny, mu zajistily první místo v Concours d’Elegance. Gratulujeme.

A pořád nebyl večera konec, blížila se opravdová bomba, když se celé Vary začaly třást a městem se nesl vzrušený šepot: „Už jsou tady!“ To sedm Aston Martinů přijíždělo na dostaveníčko k Puppu. Už při pohledu na kombinaci nového V8 Vantage a DB9 fandovi aut poskočí srdce radostí, připočteme-li dva DB7 Vantage a zejména klasické Vantage ze sedmdesátých let, slabším povahám už hrozí infarkt.

 

Vrcholem všeho byl DB Mark. III, který svou jednoduchou elegancí porazí i fajnšmekra. Další dlouhé minuty zírání, obdivování, zkoumání a hloubání od odkazu klasických Aston Martinů na ty moderní. ECU? Power, Beauty, Soul? Ne, to jim skutečně neodpustím, ale ukazuje to jen na překroucení dnešního trhu se superauty.

DB z padesátých let a Vantage ze sedmdesátých jsou pak balzámem na duši, čistým a nezkaženým sportovním autem bez zbytečných mašliček a cinkrlátek.

Abych byl ale upřímný, unikátní čistota klasického britského designu se přenesla z historie i na nové Jaguary a Aston Martiny. Pořád jsou elegantní, zbytečně neokázalé, ale přesto zjevně luxusní a honosné. Něco, co se Němci nikdy nenaučí a co Italy nechá chladnými. Britská auta jsou stále jedinečná a svá. Ladná a dynamická. Okouzlující a uklidňující. Obdivuhodná. A já jsem vším tím obdivováním dnes už naprosto vyčerpaný. Tolik aut snů na jednom místě a přitom všechny nadšeně jezdící a rozdávající radost lidem kolem, a ne stojící zaprášené v muzeu nebo skryté hluboko v soukromých sbírkách, co víc si může milovník aut přát? Snad jen odvézt si jedno s sebou. XJ220, prosím, děkuji pěkně!

foto: Nicol Škábová a autor

Galerie

Komentáře