foto Driversweb.cz

Formule 1 – nudný vrchol automobilového sportu

Datum článku: 3.12.2010 | Autor textu: Martin Jánský

Přenosy Formule 1 v poslední době fungují jako uspávací prostředek daleko spolehlivěji než Rohypnol. Monoposty za sebou do nekonečna krouží jako po kolejích, což vydatně podporuje únavu po trávení nedělního svátečního oběda. Nemáme nic proti odpolednímu šlofíčku, ale proč mu říkají „Královna motorsportu“?

Už jsme si tak nějak zvykli, že toho nemáme od závodů moc očekávat. Závody vyhrává především pečlivá práce inženýrů a techniků při vývoji a přípravě monopostů před sezonou nebo taktika při plánování zastávek v boxech. Ale na trati je to většinou nuda. Jsme nadšení, když zaprší (cca dvakrát za sezonu), jsme dojatí k slzám, když někdo někoho v souboji o pořadí předjede (cca jednou za závod), a do toho občas někdo udělá chybku a milionový stroj rozšvihá o bariéry. Většinu času ale jen vidíme, jak monoposty rotují v řadě za sebou jako vláček.

 

Pak stačí jednou zapnout závody Moto GP a jen zíráte. Pořadí se nemění jen v každém kole, ale dokonce v každé zatáčce. Špatná volba stopy nebo zaváhání na brzdách často znamená ztrátu klidně i dvou tří míst. Pak vám okamžitě dojde, že závody nejsou jen o nudném kroužení. Nezasloužili bychom si větší drama, více akce? Proč musí být vrcholná disciplína automobilových závodů tak příšerně stereotypní a nudná? Je to jednoduché – ona prostě fungovat ani nemůže. Už sama ze své podstaty. Ťukáte si na čelo? Pojďme si to rozebrat.

 

Okruhy

Kolik se vejde motorek na šířku okruhu? Pět? Deset? A kolik monopostů? Dva? Tři? To je jeden z celé řady důvodů, proč je předjíždění tak obtížné. Jenže rozšiřovat trať je drahý nesmysl, počet efektivních stop na projetí zatáčkou se nijak nezvýší. Zajímavosti nepomáhá ani fakt, že se jezdí převážně po nezajímavých asfaltových plackách. Moderní okruhy jsou díky tomu sice bezpečné, což je na jednu stranu skvělé, protože zbytečných smrtí závodníků bylo až příliš, ale také to podstatně ubírá na divácké přitažlivosti. Dovedete si představit formuli v plném kalupu přelétávající horizont na starém Ringu a lámající se do Karussellu nebo padající do Vývrtky na Laguna Seca? Po celém světě (a nejvíce tedy v Anglii) je celá řada krásných a topograficky zajímavých okruhů se zrádnými zatáčkami a slepými horizonty, na ty jsou ale dnešní efjedničky až příliš nízké a nebezpečně rychlé. Bernie Ecclestone se snaží  seriál ozvláštnit alespoň městskými okruhy, ale ty jsou zase příliš úzké na předjíždění.

 

Auta

Přítlak, moře přítlaku díky pokročilé aerodynamice. Poměr výkonu ke hmotnosti překračující 1 000 koní na tunu. Takže jsou zběsile rychlá na rovinkách a v zatáčkách drží jako přilepená, všechny jedou jako po kolejích. Nevidíte pracovat zavěšení, motory řvou pořád stejně – jako cirkulárka. O kolik dramatičtější na pohled jsou skluzy zatáčkami bokem, ale těch se nedočkáte. Drifty zpomalují, navíc žerou gumy, což vás nutí být častěji v boxech. A to značně zpomaluje. Navíc nastavení aerodynamiky a vyvážení auta drifty taky nepodporují, takže se nejspíš vysekáte, což vás patrně také zpomalí. Poněkud.

 

Perspektiva

O formulích víte, že jsou rychlé. Že jsou ďábelsky rychlé. Vlastně nejrychlejší na světě. Proč vám to tak ale v televizi nepřijde? Kdyby se v závodu mezi monoposty pohybovalo pár silničních aut, řekněme nějaký ten supersport (Ferrari Enzo, Lambo Murci, McLaren F1), ty modly, ke kterým všichni vzhlížíme, a i ta nejpomalejší formule by se kolem nich prohnala o třídu rychleji a nadělovala jim kolo za kolem, možná bychom ty výkony vnímali jinak. Díky perspektivě televizní obrazovky jste dokonce tak odtrženi od dění, až vám přijde, že byste takhle dokázali řídit taky. Jenže pak posadí do monopostu „člověka z lidu“ a ten ve skutečnosti ani nedokáže využít jeho výkonový a brzdný potenciál, jak demonstroval Richard Hammond v Top Gearu. Dokonce ani nezvládl pořádně zahřát brzdy. Taková je realita a právě tohle vám ukáže, jak nadpozemské výkony ve skutečnosti piloti předvádějí. Dost pomáhají pohledy z kokpitu. Žádné divoké trhání volantem, jen plynulé pohyby, ale občas nějaké to kontra vám připomene, že musí bojovat s výkonem na zadních kolech vlastními silami, ne programy v kontrole trakce. Drama? Jenže teď se podívejte na video kvalifikační jízdy Ayrtona Senny v Monaku 1985.

Dívali jste se pozorně? Taky nepobíráte tu zběsilou rychlost? Taky cítíte, jak s autem bojuje, aby ho protáhl zatáčkou? Jak letí šikanou nebo poskakuje po hrbolaté rovince jen s jednou rukou na volantu, protože druhá v útrobách kokpitu operuje s řadičkou? Už chápete ten rozdíl? Jen škoda, že nemůžeme vidět i tanec nohou na pedálech…

 

Vyrovnanost

Všichni vzhlíží k Formuli 1, každý automobilový závodník by se jistě chtěl svézt a jen ti nejlepší se tam skutečně dostanou. Jenže to má za následek obrovskou vyrovnanost pole, když se většina závodníků vejde v času na kolo do dvou sekund a v kvalifikaci rozhodují desetiny a setiny sekundy. Jsou jedni z nejlepších, takže ani moc nechybují. Jezdci jsou vyrovnaní, auta jsou vyrovnaná, kde se dá pak najít ta skulina k předjetí? A jestli je Alonso lepší závodník než nováček Petrov, proč ho prakticky za celý závod při boji o titul mistra světa letos v Abú Zabí nebyl schopen předjet? Není tu něco špatně? Samozřejmě se vymýšlí různá mechanická udělátka typu KERS, aby závodníci měli nějaký výkon navíc a mohli předjet, zatím ale moc nefungují. A v minulosti to šlo i bez nich.

 

Prostředí

Nemůžeme se zbavit dojmu, že se kolotoč Formule 1 stal poněkud sterilním. Formule, to je primárně byznys, pak až nějaký sport. Všichni jezdci se tedy musejí chovat jako vzorní školáci, protože jinak by jejich týmu sponzoři utnuli přísun peněz. Takže formule už nejsou jedna velká party plná tvrdého pití, vykouřených cigaret bez filtru, rozpustilých holek, odvázaných jezdců a létání soukromými tryskáči s kamarády ze státu do státu. Už ani ti jezdci nejsou tak zajímaví. Co víte o Kubicovi? Jak se projevuje Trulli? Čím jako člověk vyniká Alonso nebo Barichello? Button? Weber? Kovalainen? Šedé myši. Všichni fungují jen jako roboti na závodění, bez hlubšího náznaku lidského charakteru. Senna, Prost, Clark, Ickx, Fangio, Fittipaldi, Lauda, Hunt, Nelson Piquet, Stewart, Surtees, Mansell, Gilles Villeneuve, Graham Hill… Co jméno, to pojem. Dokonce i Schumacher dokázal svým občasným bezcharakterním chováním svůj charakter. Dnes už nevyčnívá nikdo.

 

Dřív byla samozřejmě jiná doba. Zubatá s kosou číhala za každou zatáčkou a odvážní piloti se jí každým závodem vysmívali do tváře. Proto se tolik pilo, proto se tolik kouřilo, proto se tak proháněly holky. Odvaha dnes? Riskantně se nepředjíždí, protože stačí, až auto před vámi zajede do boxů. První pouští před sebe týmového kolegu, protože má lepší postavení v tabulce. Piloti poctivě sbírají bodíky, protože ty jsou v konečném účtování cennější než dílčí vítězství. Dnes už se nezávodí z touhy po vítězství. Po tom být pokaždé první. Dnes je důležité dojet na bodech, nebourat a udržet si smlouvu na příští sezonu. Posaďte elitu Formule 1 do omlácených Catů, řekněte jim, že za vítězství je lahev šampaňského a večer s támhletou krásnou blondýnou, vypusťte je na Oulton Park a uvidíte, jak se porvou o první místo. Tedy patrně až na ty, kteří mají raději brunety.

 

Už vidíte, co všechno je na moderní Formuli 1 špatně? Už víte, proč prostě nemůže bavit? Skončili jsme s něčím, co sice vydělá spoustu peněz a jméno se ve světě dobře prodává, ale pravé petrol heady neuspokojí. A1 GP je plná noname jezdců, WTCC taky často připomíná prosté kroužení, lepší už je 24 hodin Le Mans, ale to je zase jen jednou za rok. Nejlépe asi vypadají závody FIA GT, ale pořád to není to pravé. Raději si pustím Moto GP, i když nejsem motorkář. Tam uvidím předjíždění, pády, boje člověka se strojem i drifty všemi (oběma) koly. Akce i drama ve dvoukolovém balení. Ale co takhle vrátit se zpátky ke kořenům? Model Mille Miglia nebo Targa Florio. Zavřené okresky plné závodních aut. Předjíždění je problematické, tak budou startovat s časovými odstupy a závodit hlavně s časomírou. A nebudou to žádné raketové speciály, ale auta rychlá a podobná těm, ve kterých jezdíme. Žádný brutální přítlak a čisté průjezdy zatáčkami, chceme vidět nějaké drifty a krocení divokého volantu, míhající se krajinu, která dává záběrům perspektivu rychlosti. Ale to mi něco připomíná – říká se tomu rallye. A jestli jsou lepší řidiči v rallye, nebo na okruhu? Zeptejte se Seba Loeba. Nebo ještě lépe, Kimiho Räikkönena.

Galerie

Komentáře