foto Driversweb.cz

Elektrický valčík – jak se naučit nebát se zásuvky

Datum článku: 1.1.2011 | Autor textu: Martin Jánský

Silvestr. Poslední den v roce obvykle navádí k bilancování uplynulých dvanácti měsíců, ale s nostalgií se to nemá přehánět, my budeme raději hledět do budoucnosti. A s nadějí. Bojíte se ampérů a voltů, které budou jednou proudit vaším budoucím autem? My si myslíme, že nemusíte. A povíme vám proč.

Oč je člověk jako bytost přizpůsobivější, o to méně má rád změny. Nový jízdní řád? Nová pravidla pro vyplnění daňového prohlášení? Nové bydlení? Euro místo koruny? Republika místo království? Luk místo pazourku? Kdo si na to má pořád zvykat?! Kdepak, neměnné prostředí nám dodává jistoty, rádi nacházíme věci tam, kam jsme je předtím uložili, rádi doma vklouzneme do pohodlných kostkovaných pantoflí, které známe a máme je prošláplé. Projevuje se to i v přijímání nové techniky. Vše, čemu nerozumíme, je předmětem znepokojení a podezření, nebo dokonce zavání přímo čarodějnictvím. Ať už je to pára pohánějící kola, stroje těžší než vzduch křižující oblohu, reaktivní motory ženoucí lidi do vesmíru nebo zkrocená síla jaderného štěpení přeměněná ve svit žárovky. Vše bylo přijímáno s despektem, ba přímo se zděšením a strachem. Zase nám něco překope život a my si zase budeme muset zvykat. Ach ne!

 

A teď si vezměte, jak archaicky v moderní počítačové době působí motor, kde se něco zběsile rychle pohybuje díky řízeným explozím. Pokrok nezastavíš. Představte si, už v první půli 19. století někomu došlo, že parostroj není zrovna výkřikem moderní techniky a že kočár může být poháněn nejen koňskou silou živého spřežení či spalovacího motoru, nýbrž i elektrickým proudem. První skutečný elektromobil spatřil světlo světa roku 1893, čímž se z teprve osm let starého Benzova tříkolového automobilu stal trapně zastaralý pekáč. Je ale celá řada důvodů, proč elektrický oblouk nezarazil spalovací motory hned na počátku jejich vývoje do země. Tím hlavním je technické řešení samotného skladování elektřiny ve voze. Tento problém brzdí elektromobily v rozvoji už několik dekád, kdy technici pořád říkají „za patnáct let je máte na trhu“. A ono pořád nic. Vlastně, až dodnes.

 

Hybridy nebereme příliš vážně, protože v nich stále tlučou válce jejich zážehové srdce, které přímo pohání. Vlastně jsou to jen taková šidítka sloužící ke svezení se na rádoby zelené módní vlně, která ale hlavně Toyota dokáže naprosto brilantně zpeněžit. Již dříve tu však bylo pár excentriků a odvážlivců, kteří stavěli svá nemotorná, ale plně elektrická vozítka a prodávali je většinou podobným excentrikům a odvážlivcům, jako byli oni sami. Spíše experimentální elektrická 911 od RUFa, zajímavý Roadster od Tesly, příšerně drahý (vzhledem k hodnotě) Mitsubishi iMiEV a směšný G-Wizz. Fakticky až Nissan se stal opravdovým pionýrem a postavil první masově produkovaný elektrický model na světě a vrhl jej na trh. Toto prvenství vyneslo modelu Leaf i vítězství v letošním ročníku zápolení o Evropské auto roku. A právem, za takto odvážný krok si ho japonská automobilka rozhodně zaslouží. Díky partnerství s Renaultem navíc brzy přibudou podobné modely s francouzským pasem, moderní technologie se zkrátka musí využít. A věřte nám, prakticky každá automobilka bude pečlivě kontrolovat prodeje elektromobilů a bičem pohánět své vývojáře, aby měli brzy svůj vlastní. Proč asi Peugeot trhá elektrické rekordy? Jak dlouho bude Toyotě trvat vypreparování čtyřválce a jeho nahrazení většími bateriemi? Ale jen pokud vše půjde dobře. Pokud se Leaf bude prodávat a bude jasné, že lidstvo je na změnu připravené.

 

Elektromobily jsou stále de facto v plenkách. Stále mají řadu nevyřešených problémů a donutí své majitele k určitým kompromisům. V první řadě je tu cena, která je oproti konvenčním alternativám podstatně vyšší – cena Leafu by se bez státních dotací ve Velké Británii pohybovala na milionu korun (takhle je na stále vysokých 750 tisících), což vám úspory na palivu nikdy nevyváží. Dále, a to je možná ještě zásadnější, je tu reálný dojezd. Ten je limitován kapacitou baterií, která je zatím velmi omezená. Vývoj baterií pro notebooky a mobily posunul hru podstatně dál, než byl před lety, ale stále se odhadovaný dojezd moderních elektromobilů pohybuje někde u 160 km. Pokud nemáte moc puštěné topení. A rádio. Nebo moc nešlapete na plyn. Pak radius závratně padá k nule. Což by nakonec ještě tolik nevadilo, kdyby potom nenásledovalo minimálně pět hodin nabíjení. Víte, jaký problém je najít večer parkovací místo u paneláku? A co teprve tahat ven prodlužovačku, abyste ráno mohli jet do práce. Kdepak, to moc fungovat nebude. A dlouhé cesty po dálnicích napříč republikou? Zapomeňte! Bateriové sety jsou navíc dost těžké, takže i roadster od Tesly oproti výchozí Elise přibral pěkných pár metráků.

 

Dobře, proč byste tedy měli elektromobil vlastně chtít? Ne, nezastupujeme ekologické lobby, nebudeme vám tu vyprávět o uhlíkové stopě, o topících se ledních medvědech ani o uvadajících kytičkách. Věřte nám, že bychom byli ti první, kteří by Bursíkovi podpálili jeho Prius. Naše důvody jsou zcela praktické. Všimli jste si, kolik stojí benzin? A vzpomínáte si, kdy naposledy benzinky zlevňovaly, aby vzápětí nezdražily ještě víc? My také ne. Počet aut roste, poptávka se zvyšuje, podle všech zákonů trhu by cena měla jít dolů, ale nejde. Někdo se rozhodl, že nás pěkně podojí. Tak, a teď si vzpomeňte, kolik vás stojí výměna rozvodů v autě. Přetěsnění hlavy, palivová pumpa, olejová vana, vstřikovací trysky. Elektromotor je podstatně jednodušší, a tak by měl být spolehlivější. Stator, rotor, pár cívek a drátů – co se na tom může pokazit? No dobře, trochu to zjednodušujeme. Ale co byste řekli na naprosto bezhlučný provoz elektromotoru, kdy tím nejrušivějším zvukem bude proud větru kolem vnějších zrcátek a kamínky bušící do podběhů? Jak by se vám líbila okamžitá reakce na plyn a snadno dostupný výkon? Už nikdy neminete rychlost, už nikdy motor neudusíte nízkými otáčkami, už se nebudete muset modlit, aby se konečně roztočilo turbo nebo aby naopak v zatáčce náhle nesepnulo. Prostě na to šlápnete a auto vyrazí naprosto neslyšně, ale razantně vstříc horizontu. Přesně tak to má být.

 

Pořád to nezní moc povzbudivě? Jenže my věříme, že dokud budou vývoj aut vést chlapíci, kteří řízení milují, nemáme se čeho bát. Změní se technologie, změní se prostředek, ale zábava za volantem nám zůstane. Nevěříte? Chcete důkaz? Co takhle Jaguar C-X75? Lepší výkladní skříň pro své moderní technologie, které hoši z kůlny hluboko v Anglii dokázali vyvinout, si Jaguar nemohl vymyslet. Nepotřebuje masivní baterie, protože si umí vyrábět elektřinu přímo na palubě. Ještě ne palivovými články, na ty si pořád musíme ještě pár let počkat, ale pomocí chytrého turbínového motoru. Brilantní! Jak vám to zní: „Mám turbínové auto.“ Představíte si velký proudový motor na kolech a k němu provazem přivázanou sedačku? Tak trochu jako pilot stíhačky? Pravý adrenalin. Vlastně je to trochu jinak, obě turbíny, které C-X75 má, jsou docela malé, ale bohatě postačí pro dobíjení baterií. Díky tomu, že samy nezajišťují přímo otáčení kol, ale pouze roztáčejí generátor, mohou pracovat v ideálních otáčkách a spalovat minimum (podržte se) nafty, takže celý systém je fantasticky efektivní. Skoro osmisetkoňový supersport s výkony na úrovni Veronu a se spotřebou 7 litrů nafty a dojezdem 900 km, to je z říše snů! A přitom není důvod, aby se neovládal jako kterýkoliv současný supersport, nepřinášel podobně adrenalinové zážitky a podobné potěšení z řízení, navíc se zvukem roztočených turbín za zády. Takže tohle nám ten pokrok může přinést.

 

Dobíjení bateriových setů malými turbínami je samozřejmě jen berlička, mezistupeň na cestě k cílovému řešení, které zatím leží zahalené mlhou dalšího vývoje. Nissan a Renault vidí dočasnou budoucnost v konceptu dobíjecích stanic, kde nebudete čekat u zásuvky, ale rovnou vypojíte baterie, odevzdáte je na stanici a dostanete výměnou další, již nabité, a prázdné zatím nechají dobít pro dalšího zákazníka. Prosté, ale účinné, celá operace bude trvat jen pár minut, stejně jako současné tankování. Cílem ale musí být vyrábět elektřinu přímo na palubě auta. Ne turbínami, ani prehistorickým zážehovým motorem (jako u Voltu/Ampery od GM), ani o chlup účinnějším, ale stejně beznadějně zastaralým malým Wankelem (pojízdná laboratoř Audi v karoserii modelu A1). Co třeba palivové články? Nebo malý jaderný reaktor? Možností je celá řada, ale čekají je ještě roky a dekády vývoje. Jsme už ale na správné cestě vykroutit dlouhé prsty arabských šejků z našich peněženek. A přeci jen i trochu ulehčit přírodě, to se neztratí (vzpomeňte si na tenhle článek, až vás bude za polárním kruhem honit hladový lední medvěd).

 

Možná jsme vás ale ještě pořád nepřesvědčili. Možná se stále bojíte, že budou elektromobily jen nudné dopravníky, s jejichž nástupem umře pravý automobilismus. Rozhodně to tak nevidíme. Bude to jen změna technologie, na kterou si budeme muset chvilku zvykat, ale po pár letech si nebudeme umět představit, jak jsme bez nich mohli žít. Stejně jako při nahrazení parních kotlů elektrickou trakcí v lokomotivách, při výměně zážehových motorů letadel proudovými turbínami nebo jako když byly diskety nahrazeny cédéčky. Chvíli jsme si zvykali, hodně jsme reptali, ale teď musíme uznat, že to byl správný krok. Stejně tak to bude s elektromotory. Úsporný provoz, jednoduchá údržba, ticho a kultivovanost, a přitom stále můžeme mít masivní výkony dostupné už v okamžiku, kdy na ně pomyslíme, nikoli až po čekání na správné otáčky při správné zařazené rychlosti. Dokud pro nás budou auta navrhovat stejní blázni do aut, jako jsme my sami, nemusíme se bát, že se za volantem ukoušeme nudou. Volant bude stále otáčet koly, abychom mohli správně kroužit zatáčkami a trefovat apexy, plyn nám stále dodá na požádání výkon, abychom sprintovali rovinkami, a brzdy zkrotí náš rozlet před další zatáčkou. Všechno bude stejné. Vlastně až na dvě věci. Jednak si takovou projížďku nebudete muset odpírat, protože vás bude stát asi tolik, co láhev minerálky. A dále ji budete moci absolvovat prakticky nehlučně. Nebo se zvukem rozpálených turbín. Anebo, a to se nám líbí ještě víc, bude v autě soustava reproduktorů, díky kterým si budete moci zvolit ke své jízdě soundtrack, jaký si jen budete přát. Je libo točivý čtyřválec se svistem a odfukováním turba? Nebo bublání amerického V8? Rádi byste brumlání šestiválcového boxeru nebo raději charakterní, skoro aristokratický V12? Čekají nás zajímavé časy, přátelé. A my nad tím rozhodně nebudeme truchlit. Alespoň dokud naše auto bude při průletu krajinou moci ječet, jako by mělo pod kapotou V10 z formule, nebo bude při odpichu od semaforů řvát stejně ohlušujícím způsobem jako startující raketoplán.

Galerie

Komentáře