foto Driversweb.cz

Bratři ve smyku – zpověď Petrolheada

Datum článku: 11.12.2012 | Autor textu: Petr Jeřábek

Vítejte na skupinové terapii Driverswebu pro závislé na benzínu: "Ahoj, jmenuju se Petr a jsem Petrolhead."

Už ve školce jsem si totiž začal uvědomovat, že jsem tak trochu „jinej“. Jasně, i ostatní kluci si hráli s angličáky, ale právě já jim dodával vždy ty nejexotičtější zvuky motorů. A taky s nimi nejraději jezdil v písku a doma kolikrát sebral mámě v kuchyni mouku či strouhanku, ve které jsem pořádal pravé rallye super speciálky. Dokážete si představit ty drifty, které předváděl můj milovaný žlutý Peugeot 405 T16 Paris Dakar Ari Vatanena v dunách ze strouhanky, případně v kombinaci strouhanky a skutečného písku z pískoviště vysypaného z kapes? A dokážete si pak představit, jak křupavě chutnaly doma nedělní řízky?

Když jsme se konečně jednou dostali v sedmaosmdesátém z šedého hnusného komunistického Československa k maďarskému „moři“ obklopenému stánky naděje svobody, kde už tehdy prodávali tu nejfantastičtější zmrzlinu a spoustu cetek západního světa, byl jsem ochoten obětovat možnost celý týden lízat skvělou „italskou“ zmrzku za jedno pravé Matchbox Porsche 959. Bylo v ocelově šedé a bohužel v jedné divoké stíhací jízdě společně s Ferrari Testarossa přišlo o své masivní křídlo.

Pak se narodila ségra a já pochopil, že velká legrace se dá zažít i při pilotování kočárku. Ze školy domů jsme to měli přes park plný zajímavých zatáček na šotolině a věřte, že hledání přetáčivosti kočárku v ostrém vracáku z kopce dolů je fantastická příležitost pro sedmiletého kluka poznávat svou roční sestřičku upevněnou v horkém sedle závodníka.

Kočárky můj život provázely i dál. Po různých peripetiích závodění BMX a mnoha karambolech na jednostopých strojích mě i s pár kamarády začaly fascinovat stopy dvě. Začala éra opravdového závodění v kočárcích, ze kterých jsme ponechali šasi, vyhodili budku a profesionálně nainstalovali nějaké prkno doprostřed, aby se v něm dalo sedět. A pak jsme jezdili z kopce, dokud šasi drželo. Většinou se ale daleko dřív ulámala kolečka, a to speciálně při off road závodech v nedalekém lesoparku. Vždycky si na ty časy vzpomenu v momentu, kdy před supermarketem vkládám pětku do „závodního“ nákupního košíku a pár těch powerslidů si hodím mezi regály, když se zrovna nikdo nekouká.

Kolikrát si ale říkám, co to vlastně je to petrolheadství. O tom, že petrolhead potřebuje vlastnit alespoň emtrojku nebo Corvettu, to není, to už jsme si řekli minule, ale já mám dojem, že pravý petrolhead asi nepotřebuje mít ani tu malou, mrštnou, slabou emikspětku. Já bych řekl, že je to hlavně o životním stylu a o intezitě zapojení benzinového motoru do běžného života.

Kolikrát mi moje petrolheadství pěkně kazí vlastní noční sny. Znáte to, zdá se vám, že jste sami s krásnou blondýnou či brunetou, a než si stihne sundat podprdu, obraz se změní. Najednou sedím ve Ferrari Daytona a teče mi slina z pusy do polštáře z ocelové hlavice řadicí páky otevřené kulisy řazení a můj sen je provoněný kůží a dřevem a olejovobenzinovou směsí pocházející z dvanáctiválce přede mnou. A aby toho nebylo málo, pak najednou Daytona mizí a já sedím v děsně nudné stříbrné áčtyřce tédéí vlastního šéfa. Ano, svého šéfa, který po mně navíc chce tu pitomou analýzu, kterou jsem nestihl udělat předchozí den, protože opičák Harris zrovna vydal na Pistonheads nové video a já si prostě musel přečíst všech těch dvěstě komentářů pod článkem. Zkrátka hotová noční můra.

Teď se ale vrátím zase na chvíli zpět do doby, když mi bylo šest nebo sedm, a zjišťuji, že ty základní myšlenkové pochody se nezměnily. Tehdy jsem, úplně stejně jako v pátnácti anebo stejně jako dnes, přemýšlel v podstatě každý den nad tím, jaké další či příští auto si pořídím. Někteří kluci a holky odevzdaně hltali propagandistickou Honzíkovu cestu či Němého Bobše, zatímco moje stěžejní literatura, respektive její obrázky, byl tatínkův Velký automobilový atlas. Jedna z mála knih z osmdesátek tendenčně neupravených anebo jen málo. Někde v těch jejích čtyřech stech stranách se ukrývaly moje automobilové sny. A taky jsem si představoval, jaké to asi bude jezdit v těchto rozličných autech. Jeden týden byl ve znamení Jaguaru XJ první série, další týden jsem věnoval snění nad tím, jaké to bude řídit Ferrari 308 GTB a následující týden jsem měl pocit, že daleko reálnější bude pořízení BMW 635Csi. Tohle snění mě ovšem očividně nijak neopustilo do dnešních dnů. Počkejte, co je na tom špatného?!

Výhoda dospělosti spočívá hlavně v tom, že si občas nějaké to vysněné auto skutečně koupíte. A namísto přemýšlení, jak se řídí, se prostě jdete projet. Problém je, že ta zvídavost je děsně chorobná vlastnost. Měním pak auta, jakmile se náhodou na účtě objeví nějaká částka odpovídající možnostem zkoumat radosti nákupu dalšího zaručeně skvělého sportovního hrdiny minulosti či luxusní bárky za cenu rovnající se loupeži za denního světla. S mými nákupy to ovšem bývá podobné jako s cimrmanovými horníky v dole Marcela – po určité době se mi totiž začala v garáži hromadit auta. No, v garáži, spíš v garážích různých laskavých příbuzných, kteří stále snáší můj kukaččí přístup skladování vlastních vozů. Je pravda, že mnozí kolegové Petrolheadi jsou na tom ještě o dost hůř, ale spíš se obávám, že je to čistě tím, že jsou o pár let starší a tím pádem je to jen obraz sama sebe za pár let. Poslední letní nutkavý nápad prodat MGB kvůli malé využitelnosti se poněkud zvrtl a skončil přikoupením dalšího vozu, v tomto případě druhé Mazdy MX-5 v pořadí v rodině! A nebojte se, plány na rok 2013 jsou velmi ambiciózní. Jejich konkrétní podoba se každý týden mění, zrovna jak se mění počet válců příštího automobilového projektu, nicméně v tom základním mám jasno: Zredukovat vozový park. No, radši se nevsázejte, jak to nakonec dopadne.

Ještě si stále myslíte, že jsem v zásadě normální? Jestli ano, vítejte. Jste také petrolheadi a čtete ten správný web!

 

PETROLHEADI SOBĚ!

Chcete se také vyznat ze své lásky a závislosti na autech a vším, co voní beznínem? NAPIŠTE NÁM!

Líbí se vám tento článek? Nebo jste pobouřeni? Napište nám vás názor dolů do diskuze pod článkem.

Máte pocit, že byste to uměli taky? A třeba ještě lépe? Milujete auta a vše kolem a máte světu co říci? Rádi vám dáme prostor! Přihlašte se do našeho konkurzu a ukažte, co umíte! Klikejte zde.

Galerie

Komentáře