foto Driversweb.cz

BRZem jedním vrzem

Datum článku: 6.6.2016 | Autor textu: Matěj Slepička

Někdy se jednoduché zadání mění v neřešitelný rébus, jindy se nenávist změní v lásku.

V roce 1512 dostal Michelangelo zadání vyjádřit na stropě Sixtinské kaple Boha a měl naprosto volnou ruku pro svou fantazii. Jen díky tomu je z malby na stropě dodnes fascinující umělecké dílo. V dnešním světě by to zadání vypadalo spíše takto: vymaluj tenhle strop, jak chceš, ale manželka by tam chtěla buclaté andělíčky, od loňska nám zbylo několik kyblíků zelené barvy, tak je použij, a ať nejsou vidět ty praskliny.

A stejně svazující zadání trápí i vývojáře sportovních aut. Zapomeňte na časy, kdy se začínalo s čistým listem papíru a zadání bylo jen „krása, rychlost, zábava“. Dnes do všeho kecají bezpečnostní a emisní normy, sdílené komponenty a marketingové výzkumy. Zákazníci chtějí za své peníze sportovní kupé a také reprezentativní stylovku. Takže ke každému sportovnímu autu dostanou automaticky tunu zbytečné komfortní výbavy a navrch těžké střešní okno, které stáhne kalhotky každé spolujezdkyni ještě rychleji.

  

Tím autem chtějí denně jezdit, potřebují tedy automatickou převodovku, aby mohli volnou rukou odesílat statusy na sociální sítě, zatímco se nudí za volantem. Vyžadují adaptivní podvozek, aby si nevylili McKávičku na příčném prahu, a pro jistotu čtyřkolku, kdyby chtěli s kupéčkem do hor. Přitom moc dobře vědí, že to stejně nikdy neudělají. Barbaři.

Celé je to samozřejmě příliš těžké, zábava se vytrácí a vývojářům pak zbývá už jen jediná možnost. Musí někde nahnat koně a zkusit tu věc alespoň rychle rozhýbat. Výsledkem takového principu vývoje je pak ukrutně rychlý koráb použitelný ve sněhové vánici i na okruhu, ale jen stěží zaměřený na zážitky z jízdy. Podívejte se třeba na průřez aktuální nabídky modelů BMW. Ani znáček M není zárukou krystalických zážitků z jízdy. 

Vlastně na trhu zbylo jen pár aut, která ctí původní záměr. Spolujezdkyně nad nimi ohrnují nos a denní používání vyžaduje určité sebezapření. Přesto se v nabídkách drží a jejich prodeje často vedou kategorii: Mazda MX-5, Jeep Wrangler, Suzuki Jimny, Subaru STi anebo právě Subaru BRZ se svou Toyotí sestřičkou.

Přesně pro tenhle novodobý přístup vývoje aut je tak fascinující, že dostal vývojář a automobilový nadšenec Tetsuya Teda naprosto volnou ruku při vývoji Toyobaru. Auta, které za sebou nemá roky historie, ani stabilní pozici na trhu a zástup nadšenců si teprve získává.

Není divu, že jsem ho po prvním svezení absolutně nechápal. Po přesednutí z hothatche jelo zbytečně hrubě, neadekvátně nepohodlně a bez přeplňování samozřejmě i mdle. Detaily exteriéru působily jako po zásahu tunera a interiéru prostě chyběly základní prvky výbavy jako loketní opěrka, trojblik směrovkek nebo ukazatel dojezdu. Poslední kapkou bylo zasazení zeleně zářícího retro-rádia do červeně podsvícené palubky. Booože! S Martinem jsme se při prvním testu BRZe pěkně pohádali, což si nakonec můžete přečíst ZDE.

Za ty tři roky jsem měl ještě pár příležitostí ke svezení a postupně si mě Toyobaru začalo získávat. Stačí vytočit pár rychlostí do vysokých otáček, zaposlouchat se do toho jadrného zvonivého tónu motoru, procítit to mechanické zapadání každého kvaltu a už vás má.

Přirozenost ovládání a čitelnost jeho reakcí ve vás vyvolají hlubokou důvěru, takže brzy dotáčíte zatáčky přirozeně plynem, křižovatky projíždíte s rozevlátou zádí a kruháče kroužíte s volantem stočeným doprava. Hned se vzájemně propojíte, necháte se jízdou naprosto strhnout a všechno kromě zážitku z řízení hodíte za hlavu.

Mohli byste si myslet, že tuhle zábavu za volantem přebije Mustang jediným úderem svého V8 kladiva a Miata pouhým zatřepetáním skládací látkové střechy, ale je tady jedna podstatná automobilová vlastnost, kterou BRZ vyčnívá. A tou je vyvážené sladění celku.

Někde na sebe strhává veškerou pozornost motor (to myslím tebe, Mustangu), jinde zase nemůže být nekompromisně sportovní podvozek kvůli omezené tuhosti karoserie a rozmanitosti cílovky (MX-5), anebo se v tom prostě blbě sedí a blbě se to ovládá (většina hothatchů).

V BRZu je ale všechno správně – začíná to skvělým sportovním posezem, pokračuje pevným šasi, hravým podvozkem, citlivým vyvážením výkonu s gripem a končí precizním rozmístěním, vyvážením a odezvou všech ovládacích prvků. Nic tady po stránce zážitků nechybí, nic nepřebývá a řízení je tak naprostou lahůdkou.

Trvalo mi hrozně dlouho, než jsem to auto pochopil, ale když to konečně přišlo, zarylo se mi hluboko do srdce. Přestal jsem řešit ústupky při každodenní použitelnosti, chybějící komfortní prvky a zelenou záři rádia, protože tohle všechno dokonale přebijí ryzí řidičské zážitky, které v jiném autě za podobné peníze nezažijete. S poslední zápůjčkou jsem si ho chtěl tak moc nechat, až jsem ho prostě nevrátil!

Berte to jako důkaz, že je BRZ opravdu nejlepším dostupným sportovním autem – jako novinář jsem jel lecčím a žádné nebrnká na ty správné struny tak příjemnou melodii, jako tahle modrá placka. A taky to berte jako varování, že na Driverswebu budete brzy číst hodně srovnávacích testů čehokoliv s BRZem… 

Text: Matěj Slepička | Foto: Driversweb.cz a Google.com

Komentáře